Josef Fousek

Ty, který si pamatuješ dvacetislokové básně, zapomeneš PIN, zavázat si tkaničku a na krk si pověsit klíče do auta, řekla mi manželka...

Nejsem vegetarián. Vím, že láska prochází žaludkem. Jen mě mrzí, že naše mlsné jazýčky žijí na úkor jiných božích tvorů.

V jedné plzeňské kavárně přemýšlím, že je mnoho chytrých telefonů, ale málo moudrých lidí.

Nechci, aby muži měnili domovy za kavárny. Ale prosím vás, ženy, pochopte, že muži si musí poklábosit o lecčems bez vaší přítomnosti.

Nechci, aby muži měnili domovy za kavárny. Ale prosím vás, ženy, pochopte, že muži si musí poklábosit o lecčems bez vaší přítomnosti.

Sdělit komukoli své tajemství, je vždy na pováženou. Nosit s sebou tajemství, je těžkým zavazadlem...

Nejde zavřít oči a veselit se bez důvodu. Svěřuji se, nekárám. Jen mě mrzí, že občas nadáváme na všechno a všemu, a sami k sobě se chováme často jako vzteklá smečka.

Začal nový rok, ten starý jde s námi ve vzpomínkách. Děkuji Pánu Bohu za šanci pokračovat v cestě. Kam vede ta cesta, netuším.

Kolikrát už bylo řečeno: přejeme hezký a úspěšný nový rok. Přání jsou krásná, většinou poctivě míněná, ale skutečnost je taková, jakou ji osud přichystá...

Každý, kdo je na výsluní popularity, bývá označován za exhibicionistu. Vždy je v tom kousek pravdy, ale měli bychom rozlišovat, proč je ten či onen výjimečný.