Josef Fousek

Pokaždé, když přijde srpen, probouzí vzpomínky. Před 56 lety jsem byl dělník a občan Československé socialistické republiky. Prezidentem byl generál Ludvík Svoboda...

My jsme, lidi, věřte tomu, slušná rodina. Možná, že jsme v tomhle státě jenom jediná...

Na klostermannovské Šumavě jsem byl šťasten. Cesty s oslem Honzou a kamarády byly pro mě splněním klukovských snů.

Nemám rád ty, co jen pomlouvají, sliny jedu ve svých slovech mají. Všechno špatné. Jen sami jsou bez kazů, lžou, že žijí jak svatí, bez podrazů.

Kdo se liší, je nenáviděn. Nevím, kdo řekl tuto moudrost, ale je bohužel pravdivá.

Když mám v duši smutek, zapnu bedýnku. Na seriál zírám večer při vínku.

Dovoluji se zeptat jménem své pozdně podzimní generace čekatelů důchodového ráje, jak se dokážeme vypořádat se současnou digitální revolucí...

Předem se omlouvám čtenářům a posluchačům, kteří jsou přáteli knih, ať romantických, dobrodružných, poučných nebo historických...

Tak už to na světě chodí, že občas přichází doba, kdy se říká - je neopatrné říkat nahlas to, co je lépe uschovávat v nitru.

Přiznám se vám, že mě souží neznalost současné doby, Připadám si hloupější a hloupější...