Josef Fousek

Občas některým lidem závidím, že berou obyčejný život tak, jak běží. Nerozčilují se a dokáží přejít i ty největší ústrky.

Život kluše, život běží, dříve mi to bylo fuk, jestli prší nebo sněží. Byl jsem šťastný malý kluk.

Když teče do bot, přátelé jsou daleko, zní stará moudrost.

Nekamenujte mne! Jen předávám to, co jsem byl nucen vyslechnout v jednom městě, v jedné čekárně u lékaře...

Moje čtvrtá třída v národní škole byla v 1. patře. Pod námi dole byla pomocná škola, které se říkalo zvláštní.

Lidi, já mám maturitu, protože čtu Aha. Konečně jsem o krok vpředu, víc než Zlatá Praha.

Snažím se nemyslet na větu - s příchodem stáří se musíš připravit na to, že už tě nic dobrého nečeká...

Musím se svěřit s tím, co se mi zdálo. Ten sen se podobal zázraku. Politikové všech zemí naší planety se shodli na vytvoření spravedlivého světa...

Copak se to děje s tímhle naším světem? Máma doma trne, kdo ublíží dětem...

Zvláštní slovo - kupa. Hromada čehosi. Jablek, šatstva, knih, sněhu, kamení...