Josef Fousek

Zůstávám romantickým snílkem na cestě za obyčejností a posvátností života. Mé boty se dotýkají dlažby v ulici a radují se z každé vlídné písně.

Zůstávám romantickým snílkem na cestě za obyčejností a posvátností života. Mé boty se dotýkají dlažby v ulici a radují se z každé vlídné písně.

Je to má vina, že opomíjím vzdělávání. Nechci si přiznat, že patřím do starého železa. Mám zmatek v mysli. Do mých letitých uší vlézají slova a výrazy, které nechápu...

V roce 1979 jsem se stal hostem pořadu Miloslava Šimka Zavěste prosím, volá Semafor. Do svých písní a epigramů jsem opatrně zasazoval satiru...

Nechápu, proč se říká psí počasí. Miluji psí národ. Vždyť je to jediná společnost, které se můžeme svěřit se svými starostmi a nemusíme jí platit za lásku.

Valorizace je v háji, pár stovek mám v krabici. My se, bábo, nezblázníme, ležet budem v hospici...

Jaro přichází nenápadně. Ptáčci začali zpívat, objevují se první nesmělé květinky. Obouváme plátěnky, bagančata dáváme do sklepa. Přichází doba přezutí.

Vím, že bych to neměl přiznávat, ale chci být upřímný. Zmatek v mé mysli roste ze dne na den...

Nedokáži brát ležérně své stáří. Nevzdávám se, ale humorem nepřekypuji. Domnívám se, že prochechtat celý život, je malý podvod.

Někde jsme slyšel, že na světě je dobře, ale nesmíš vystřízlivět. Já myslím, že to není pravda. Mně stačí sklenice kyselého mléka nebo chřipka a fantazie se probudí...