Michal Žák

Do tehdy ještě Československého rozhlasu, studia Plzeň, jsem nastoupil po škole a vojně jako správný žák 1. září 1991…dodnes si ten den pamatuji, jakoby to bylo včera…V tehdejším útvaru techniky jsem prošel snad všechny profese, od elektrikáře přes servisního elektronika, zvukového technika, mistra zvuku, až k vedoucímu techniky a pak i provozu.

Bylo to právě v době, kdy krajský veřejnoprávní rozhlas hledal své místo na slunci, vedle rychle rostoucích privátních stanic. Současně s touto porevoluční euforií, se začala velmi dynamicky rozvíjet i digitální technologie, CD přehrávače, digitální kazetové magnetofony DAT a v neposlední řadě i počítače. Bylo jasné, že se během několika málo let změní od základu technologie vysílání i natáčení a jsem moc rád, že jsem u toho všeho byl.

Co mne přivedlo k mé práci?

Od dětství jsem měl rád rádio, možná víc než televizi. Už proto, že jsem si vždycky představoval jak to asi v tom rádiu vypadá, a to nejen v našem „tranzistoráku, ale i tam kde ten program vzniká. Prostě rádio vždy provokovalo moji fantazii a představivost.

O mé profesi rozhodla vlastně náhoda. Na začátku 80.let nás s bratrem za dobré vysvědčení vzal táta na Olympic a já si všiml mezi diváky vlasatého pána za obrovským mixpultem. Táta mi vysvětlil, že to je zvukař a bez něj ten Olympic moc nebude slyšet…a bylo rozhodnuto ! Tenkrát se mi zdálo, že povolání zvukaře, je tím nejlepším spojením lásky k hudbě a ke zvukové technice. Čas ukázal, že jsem se moc nemýlil.

Má rozhlasová "nej"

Za těch více jak 20 let, co jsem pracoval jako zvukový mistr jsem natáčel s mnoha význačnými umělci naší vrcholné herecké i hudební scény. Ze všech těch úžasných zážitků ve studiích, se mi do paměti vrylo natáčení s houslistou Václavem Hudečkem. Nikdy nezapomenu na jeho brilantní hráčskou techniku, křišťálový zvuk jeho houslí a pohodu, která s jeho příchodem do studia nastala.

Jsou tu ale i další významné projekty ČRo Plzeň, na kterých jsem se podílel, a ze kterých jsem měl ten „nej“ pocit. Byl to např. projekt živých koncertů kapel ze studia1 „Bez filtru“ a „O soudek Chodovaru“, ale i koncerty vážné hudby a natáčení Plzeňské filharmonie. Od roku 1995 jsem vyráběl také všechny znělky a „jingly“ ČRo Plzeň.

V současné době mám na starosti celkový provoz budovy Českého rozhlasu Plzeň.

Co mě baví ?

Tak samozřejmě kromě práce, mne vždy zajímal sport. Od malička jezdím na lyžích, před časem jsem poznal i krásu běžek a skialpinismu, ale nejvíc času jsem věnoval windsurfingu a horskému kolu. Na oplachtěném plováku jsem dokonce závodil a nejezdil jsem zrovna poslední, na tu dobu rád vzpomínám. Občas si s kamarády zahraju tenis, volejbal, ale baví mne i in-line brusle. K horskému kolu jsem teď přidal i silniční a pravidelné vyjížďky na Šumavu patří k mé oblíbené víkendové zábavě.

Co mě drží nad vodou ?

Windsurfingové prkno vystřídaly děti, tak odpověď zní: Syn Kryštof a dcera Kateřina.