Josef Fousek

Soužití nás, starých lidí není jednoduché. Zvláště v této době, kdy na nás útočí nespočet nebezepečí.

Vždy mě dojímaly sttromy ztrácející své listy. Možná, že v nich vidím své stáří...

Musíš si rozšířit obzory, řekl můj vnuk a vysvětlil mi, jak se uvádí k činnosti YouTube. Můj život se změnil.

Nezvané myšlenky nemohu ze své hlavy odehnat. Doba je plná nevraživosti.

Minulost mi nedá spát. Dříve jezdili bohatí na koních a chudí chodili pěšky. Nyní bohatí jezdí v audinách a chudí na koloběžkách...

Po krátké úvaze jsem došel k názoru, že jsem velmi nechápavý. Naslouchám projevům našich politických expertů a mnohé nechápu. Nechápu ani slova jejich kritiků a odpůrců.

Ráno se probudím, otevřu milovanou telku a co mé oko nespatří ? Seriály o nemocnicích, vbodávání jehel, houkající sanitky, vozíky s pacienty...

Dne 21. srpna 1968 jsme se probudili a poznali jsme, že se naše zemička mlíčí a strdí rozrostla o pět spřátelených armád...

Netuším, kdy hlas zhůry řekne - dost, už tě tady nechci! Uprostřed poklidného letního dne, bez bolestí těla i duše, někde ve skrytu mě provází strach...

Skotské pořekadlo říká: Pánbůh se musí hodně smát, když slyší naše plány...