Dárky k MDŽ můžou být i živé
Netrpělivě letos vyhlížela v kalendáři Mezinárodní den žen paní Věra Knollová z Černošína. Ne, že by očekávala pugét růží či luxusní dovolenou, čekala na mnohem krásnější dárek.
Kravička Amálka plemena Jersey (plemeno je druhé nejmenší na světě, váží přibližně 400 kg) očekávala 8. března potomka. Přírodě ovšem neporučíte, takže se telátko narodilo už 7. března a protože je to kluk jako buk, dostalo jméno Luky. Amálka i paní Věrka o svůj dárek krásně stále pečují.
Luky má výbornou bytnou, ta jeho maminku nechává celou jemu. A tak Amálka pořád krmí své mládě a nikdo jí zatím nedojí, i když k tomu už brzy dojde. Na telátko se už ve vedlejší stáji těší další osadníci - koně, husy a jiná drobná zvířata. Věra Knollová je totiž vášnivou chovatelkou. Kvůli zvířatům je ochotná vstávat ráno ve tři hodiny, aby stihla všechny včas obstarat a teprve pak se vydá do práce ne černošínskou čističku odpadních vod. A když přijde z práce domů, už zase utíká ke stájím. Teprve pak si může doma sednout či uvařit.
Práce v lese jako relax
Věra Knollová je také jednou z mála žen, která umí pracovat v lese, tedy tahat s koňmi velké kmeny stromů ze špatně přístupných terénů, kam se nedostane těžká technika.
Tato práce není lehká, musí být zkušenosti a také určitý grif, jak kmeny upevnit a kudy koně vést. Je to o neustálé pozornosti, aby se dřevo či kůň nesmekli a nedošlo k nějakému úrazu. V dnešní době je ale takové práce málo. Ovšem když už taková nabídka přijde, Věra Knollová si tuto práci užívá. Je to prý pro ni hezký relax v přírodě se zvířaty, která má ráda.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
