Dělat časopis před 50 lety nebyla legrace. Začínalo se takzvaným špíglem

Dnes se jakékoli tištěné periodikum vytváří relativně jednoduše. Tedy co se týká té technické stránky výroby. Existují totiž různé počítačové programy, které vám rozvrhnou texty, fotografie, nebo si sjednáte profesionálního grafika, který z vašeho obsahu vytvoří takzvaná tisková data. Přitom vám k tomu všemu stačí jeden počítač za několik tisíc korun. Před třiceti, čtyřiceti lety nebo před půl stoletím, kdy časopis Šumava vznikl, ta práce na jeho výrobě byla o dost dobrodružnější.

„Tenkrát se to dělalo tak, že se odevzdávaly tzv. rukopisy do tiskárny, tam z nich vysadily sloupcové texty, které si děda – ten na to vzpomíná dodnes – jeli na dovolenou a vzali si je sebou, kdy dělali tak zvaný špígl, když si to lepili na prázdné listy a vytvořili to, co dnes děláme v počítači několika kliky, tak oni to museli ručně všechno nalepit, připravit, navrhnou, kde budou obrázky a odevzdat to do tiskárny ještě bez těch obrázků tam museli podle toho připravit sazbu. Ten proces byl složitější než dnes," vzpomíná současný šéfredaktor Jiří Kadoch, jehož otec byl redaktorem a následně šéfredaktorem v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Jenže problém byl takto připravený časopis vytisknout. Šumava totiž neměla žádnou prioritu, jako jiné tituly a pokud by František Kadoch neměl známosti v tiskárně ve Vimperku, možná by časopis Šumava ani vytištěný nebyl.

„První čísla časopisu Šumava se tiskla cyklostylem. Od toho sedmdesátého šestého, protože můj otec, když to vzal do ruky, měl nějaké známosti tady ve vimperské tiskárně, takže se to snažil prohnat klasicky. Jenž vimperská tiskárna vydávala v první řadě knihy dle nějakého kontextu tehdejší doby a vmezeřit do toho nějaký takový titul, bylo jako dost problém. Za prvé se to muselo vejít někam mimo tu knižní výrobu, potřeboval se na to sehnat papír, někdo to musel vysázet – nedělalo se to počítačem, to bylo samozřejmě ještě starým způsobem, pomoci lité sazby. Ten proces byl o kus delší než dnes," dodává Jiří Kadoch.

Časopis Šumava tak vycházel především díky ohromnému nadšení a nasazení několika nadšenců do ochrany přírody. Ti nezřídka riskovali problémy, ale přesto to dobrodružství podstupovali nejméně dvakrát ročně. Odměnou jim pak bylo to, že o časopis Šumava byl velký zájem - lidé každé číslo časopisu Šumava očekávali s ohromným nadšením.