Divadlo Semafor rozesmívá lidi už od roku 1959. Nikdy z této ambice neslevilo, ačkoli vystřídalo řadu míst
30. října 1959 měla v Praze v divadélku Ve Smečkách premiéru hudební komedie Člověk z půdy. Na jevišti tehdy stáli Miroslav Horníček, Pavlína Filipovská nebo Waldemar Matuška.
Nikdo z nich asi netušil, že se právě zrodilo divadlo, které se zapíše do historie. Název divadla Semafor je akronym zkracující původní moto divadla: SEdm MAlých FORem. Těmi měly být film, poezie, jazz, loutky nebo výtvarné umění.
Brzy však repertoár ovládla hudební komedie, které vtiskli osobitý ráz pánové Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Jejich poetické i hravé hry a písně byly protipólem upracovaných agitek z továren, a proto se brzy staly hitem mládeže 60. let.
Semafor byl tehdy doslova fabrikou na hvězdy, začínali v něm například Eva Pilarová, Naďa Urbánková, Hana Hegerová a samozřejmě Karel Gott. Později vytvořili v Semaforu svou vlastní skupinu také Miloslav Šimek a Jiří Grossmann a také Josef Dvořák. Malé divadlo v čele s principálem Jiřím Suchým vystřídalo od roku 1959 mnoho působišť, nikdy však neslevilo z ambice lidi rozesmát a zároveň pohladit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
