Dívčí si na mě sahají pro štěstí, aby zvládly maturitu i se dobře vdaly
Víte, že služba věžného vznikla asi od 14. století? Měl za povinnost zvonit na zvony při církevních obřadech, ale také hlídat město před nebezpečím ohně, vpádu vojsk či v případě velké vody. Zpěvem také oznamoval čas. Funkce ponocného byla zřízena krátce po pověžném. Roh mu sloužil k burcování občanů při nebezpečí a také obcházel v noci město a dbal na pořádek a klid.
Dnes je ponocný turistickou atrakcí. Roman Holub už se pomalu chystá na domažlické vánoční trhy. Připravený má nový tmavomodrý kabát, čepici, lucernu, halapartnu a hlásnou troubu. Říká, že v životě na nic netroubil. A jak mu to jde dnes, poslechněte si...
Osvětlené domažlické náměstí, sníh, vy se svítící lucernou a ve slušivém kabátě, s halapartnou na zádech… Je pro vás role ponocného stále ještě romantika?
„Když mě někdo natočí nebo vyfotí a já se na to podívám, říkám si jak to je krásný, že to k těm Domažlicím patří. Ještě by se mně líbilo, kdyby domažlické náměstí bylo prázdné, bez aut a já jsem se tam jenom tak procházel…“
Jak je to s domažlickou věží? Prý se odchyluje od své osy?
„Věž je vysoká 56 metrů. Je to taková kuriozita, že je domažlická věž šikmá. Je nakloněná o 59 centimetrů a povídá se, že když tu věž stavěli, tak se na stavbu dodávalo z domažlického pivovaru pivo. Stavěli, stavěli, až najednou přišli na to, že to mají šikmý. Tak začali dávat na jednu stranu víc materiálu, aby se jim to srovnalo. Pak se taky říká, že ta věž má jen 45 centimetrů základy, což já nevím. Takže vyberte si, proč je ta věž šikmá!“ říká Roman Holub.
Chtěl byste bydlet ve věži, jako kdysi ponocný?
V 50. letech dělal ponocného Martin Zdanovec. Z věže mu odpovídala jeho manželka a zřejmě byli poslední, kteří bydleli ve světnici nad ochozem.
Paní Zdanovcovou jsem ještě znal a ta mně hodně vyprávěla. Jaká tam byla zima, jak si tam museli nosit dříví a uhlí, že to nebylo nic jednoduchého. A tak kdo se tam chtěl podívat, hned mu dali putničku na záda. V té věži měli dvě postele, kachlová kamínka a když foukal vítr, všechno se jim tam klepalo.
Já už bych tam bydlet nechtěl. Jednou jsem to zkusil, spal jsem na věži pod světničkou, jak se jde na ochoz. Když fouká vítr nebo prší, není to nic příjemného. Všechno tu profukuje. Ta služba těch starých ponocných nebyla jednoduchá,“ vzpomíná Roman Holub.
Troubit na hlásnou troubu není nic lehkého, o tom se přesvědčila i moderátorka Květa Bodollová
V našem studiu se dnes dějí věci! Aby Květa Bodollová mohla udělat rozhovor s domažlickým ponocným, musela nejprve absolvovat malou školu ponocenského troubení. Květo, super, jsi nej! :-)
Posted by Český rozhlas Plzeň on 26. září 2015
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
