František Langer: Pražské děti a meč svatého Václava. Pověst o meči zazděném do Karlova mostu načetla Jana Štěpánková

Až bude v Čechách nejhůř, až svatý Václav vyjede v čele blanických rytířů svému národu na pomoc, tam, kde jeho kůň na Karlově mostě zakopne, tam patron českého národa najde meč a všem nepřátelům půjdou hlavy rázem dolů…

Legendu Pražské děti a meč svatého Václava najdeme v knížce Pražské legendy, která vyšla poprvé v roce 1956 s ilustracemi Cyrila Boudy. Texty v ní obsažené ale autor napsal většinou už ve 30. a 40. letech.

František Langer se narodil v roce 1888 v Praze. Vystudoval gymnázium a medicínu. Publikovat v časopisech začal už v době středoškolských studií. Krátce po začátku 1. světové války byl jako vojenský lékař odvelen na haličskou frontu, později padl do ruského zajetí a poté vstoupil do československých legií.

Zážitky z této vojenské anabáze zužitkoval i ve své literární tvorbě – například v dramatech Vítězové a Jízdní hlídka nebo v povídkovém souboru Železný vlk. Po návratu z Ruska se Langer rozhodl vstoupit do nově vzniklé Československé armády a pracoval v Praze jako vojenský lékař. Zároveň pravidelně přispíval do Lidových novin a věnoval se literatuře a divadlu. Koncem 20. let z armády odešel, první polovinu 30. let pracoval jako dramaturg činohry ve vinohradském divadle. Zpět do armády byl povolán v období kolem Mnichovské dohody, po německé okupaci se rozhodl emigrovat do Francie, kde se formovala zahraniční československá armáda. Po porážce Francie se přesunul do Anglie, kde dál působil jako šéf zdravotnictva československé armády v zahraničí a stal se také předsedou československého PEN Clubu. Do osvobozené vlasti se vrátil v květnu 1945. Za svoji službu v armádě byl vyznamenán, po únoru 1948 je jako literát upozaděn. V 60. letech vycházejí jeho memoáry s názvem Byli a bylo a také dva povídkové soubory – Filatelistické a Malířské povídky.

František Langer zemřel v roce 1965, pohřben je na Vyšehradském hřbitově nedaleko hrobu svého přítele Karla Čapka.