Hajej dítě, kolébu tě…
Půvabným kusem nábytku, který v minulosti nechyběl ve staveních našich předků, bývala kolébka. V městských interiérech byly kolébky bohatě vyřezávané a intarzované (existovali dokonce tak zvaní „kolebečníci“ – specializovaní výrobci působící v rámci truhlářského cechu), na vesnici převažovaly jednodušší kolébky, přírodní nebo jednobarevně natřené.
Kolébky se často zdobily jednoduchou řezbou nebo ornamentální malbou. Na kolébku se malovaly třeba rostlinné motivy, srdíčka, ptáčci nebo i iniciály a letopočty. Svěcenou křídou se na kolébku přidávalo ochranné znamení proti můře. Podle pověry se kolébkou nesmělo kolébat naprázdno, aby se dítěti nevykolébalo spaní... A co maminky v minulosti děťátku nad kolébkou zpívaly? Poslechněte si celý pořad s nejhezčími lidovými ukolébavkami.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
