Hit Sladké mámení otextoval Vladimír Poštulka
K nejprestižnějším autorům písňových textů, které v posledních padesáti letech naše hudební scéna měla a má, patřil Vladimír Poštulka. Byl autorem textů k mnoha písničkám, ale také hodnotitelem jídla.
Vzhůru k výškám a Sladké mámení z komedie S tebou mě baví svět, Táňo, nashledanou, Zlatí úhoři, Měli jsme se potkat dřív, Je ráno, Anno, Nedělní ráno nebo Šálek šípkového čaje – to jsou jen některé z mnoha hitů, které otextoval Vladimír Poštulka, rodák z Heřmanic u Ostravy.
Po maturitě prošel řadou nejrůznějších povolání, byl například kulisákem, montérem, svářečem nebo topičem a teprve ve svých 33 letech absolvoval filmovou fakultu AMU v Praze. Své texty psal prakticky pro všechny významné domácí zpěváky, kteří patřili ke špičce naší populární hudby, ale stejně tak i pro ty, kteří na tuto úroveň nedosáhli. Úspěšný byl také jako autor zpěvních textů muzikálů i jako filmový a televizní scénárista a autor divadelních her. „Mám radost, když si moji písničku zpívá sousedka o dvě patra níž při vaření“ prohlásil kdysi v hudebním časopisu Melodie.
Vladimír Poštulka byl také publicista a věnoval se psaní o jídle. V roce 2015 dostal Cenu Josefa Škvoreckého pro nejlepší českou literární prózu za román Hřbitovní kvítí na smetaně. Jako publicista působil nejprve v týdeníku Story, který společně s Halinou Pawlowskou založil. Potom společně s Magdalenou Dietlovou založil měsíčník Xantypa.
Od roku 1991 se profesionálně věnoval kulinářské publicistice, později založil a řídil měsíčník Labužník, byl autorem a moderátorem televizního cyklu Vaříme česky a rozhlasového cyklu Labužníkův lexikon. Vydal knihy Labužníkův lexikon a 100 nejslavnějších receptů světa. Na konci 90. let byl předsedou Rady Českého rozhlasu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
