Hledání pořadí, aneb žebříček hodnot
Možná máte z domova stejnou zkušenost, možná jste už také byli někdy tázáni na to, kterépak z mnoha druhů vánočních laskomin máte nejraději. Stalo se to i Jiřímu Tomáši Blažkovi a není ani divu, že toto téma uchopil jako předmět svého fejetonu.
Myslím, že zrovna ve Štědrém dni jsem byl doma dotázán, které vánoční cukroví mám nejraději. Otázka to není nikterak záludná a že by se mně moje žena takto ptala docela pragmaticky a věcně, na které z těch mnoha druhů by nemusela příští rok zadělávat, to jistě ne. Šlo jí o to, abych stanovil mnou nejoblíbenější druh a druhy oblíbené jenom o maličko méně. Což vlastně znamená pořadí pouze dvě; vítěze a zbytek mého vánočního cukrového světa. Ale ani tak to není, což jsem nakonec řekl v jednoslovné odpovědi: všechno. Všechny druhy vánočního cukroví mám moc rád, neexistuje vyslovený favorit a už vůbec nelze určit cukroví tak slabé, které by mělo dostat z našeho stolu padáka. Možná jsem to kdysi dělal tak, že jsem napřed snědl moc dobré kakaové kuličky. Pak jsem to možná někdy dělal jinak a nechal jsem si je nakonec. Teď už ne. Teď jím všechno na přeskáčku, ale ne na zbrklou přeskáčku! Má to řád, to moje vanilkové běsnění, ve struktuře našeho cukroví se pohybuji plánovitě a systematicky, protože i plundrování má mít řád.
Pokud bychom chtěli stanovit pořadí dobrot vskutku exaktně, takbržto na fous a vědecky, jistě bychom se k nějakému tomu žebříčku promlsali. V závěrečné zprávě by ovšem stálo asi toto: Vzhledem k relativizujícím subjektivním analýzám arbitrů, nelze pořadí objektivně objektivizovat a tak ani přesně stanovit. Tak. A to mluvíme o posouzení kolektivním, kde se nejvyšší a nejnižší známky škrtají, kdežto individuální soud je daleko těžší. Selsky vzato je to jako s vánočkou. Kterýpak z devíti válečků je pro konečný výsledek nejdůležitější? No? Tu máš čerte kropáč! Všechny, protože bez jednoho by to ještě tak nějak šlo zamotat do ztracena, bez dvou ale už hůř, bez třech… No, řekněte, není to nesmysl? Je. A tak je to i s cukrovím.
A tak je to i s vánočními ozdobami a vánočními lidmi. Možná jste také stáli před stromečkem a rozhodovali jste se, kterou ozdobu kam dát. Špička to má jasné, ale ty ostatní? Kam dát tuhle velkou kouli, kam tenhle zvoneček, kam prskavku, svíčku? Aby jedna ozdoba nepřekážela druhé, aby si všechny dohromady na větvích rozuměly. Až teprve všechny dohromady dají výsledek. Některé jsme nenašli, některé se třeba už vloni při odstrojování rozbily, některé se nehodily a zůstaly v krabici. Velmi podobně si Vánoce zdobíme lidmi kolem sebe, velmi podobně vybíráme, aby si na našich větvích rozuměli. Stanovit pořadí? To je jako s tou vánočkou. A co by byla dozlatova skleněná špička na smrčku, kdyby na něm byla sama? Nepatřičné cingrle. Žebříček vánočních hodnot je pořadím exaktně řečeno relativním.
Takže, které cukroví mám nejraději. No, povím to, tedy. Povím, stejně to brzy praskne. Do spodní kuchyně, kam moje žena ukryla všechny hranaté a kulaté krabice s cukrovím, kam chodím jako by kouřit, chodím také na cukroví, co jsem tu skrýš objevil. Nejvíc na kulaté čokoládové. A na vosí hnízda a kuličky a rohlíčky a marokánky. Má to systém, vážně. I tajné plundrování má svůj řád, říkám, ale hlavně je třeba odvést pozornost od toho, které je fakt nejlepší…
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
