Holubí dům
Je to jedna z písní, které s námi jdou po celý život. Jmenuje se Holubí dům. V roce 1972 ji nazpíval Jiří Schelinger. Byla to jeho první malá deska a hned velmi úspěšná.
Ten text se zpočátku hudebnímu skladateli Jaroslavu Uhlíři moc nelíbil, říkal si „není to nic moc, ale uvidí se“. Nakonec o něm prohlásil, že je geniální. Jeho autorem je Zdeněk Svěrák, který ho psal na už připravenou Uhlířovu hudbu. Z písně se stal největší hit zpěváka Jiřího Schelingera, který byl později jednou z nejvýraznějších postav české rockové hudby.
Zdeněk Svěrák vsadil do slov písně své dětství a dospívání. Jeho tatínek byl nejen včelařem, ale také holubářem a Zdeněk Svěrák tak od malička slýchal šum křídel, když se holubi slétali na hozenou pšenici a vířili prach jejich dvorku. Je to zvuk jeho dětství, proto je ten dům holubí. Zpěvák Jiří Schelinger si s písní hrál půl roku, zrál do ní, a nakonec dokonale zvládl vcítit se do pocitů a vzpomínek starého člověka. Holubí dům vyšel v roce 1973, na druhé straně desky je píseň René, já a Rudolf. Jiří Schelinger ji později, když hrál se skupinou Františka Ringo Čecha, zpíval nerad, zřejmě proto, že už hrál tvrdší hudbu a nechtěl se vracet ke starým melodiím.
Kdybyste někde viděli, že text této písně napsal jistý Emil Synek, pak vězte, že je to pravda. Byl to tehdy pseudonym Zdeňka Svěráka, Emil byl jeho tatínek, Synková pak maminka za svobodna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.