Horní tok Mže je plný divoké přírody a historie

Hledání pramene

Na vině je meliorace. Stejně tak, jako u obce Rybník na Domažlicku došlo kvůli zemědělské potřebě v 70. letech minulého století k narovnání do té doby klikatící se říčky Radbuzy, něco podobného se v minulosti odehrálo i na bavorské straně, kde pramení řeka Mže.

Konkrétně by se měl pramen nacházet tři kilometry od státní hranice na území Bavorského lesa. Alespoň podle českých map. Dorazil jsem na místo a čekalo mě překvapení. U malého potůčku o šíři ani ne půl metru dlí dřevěná informační cedule s českým a německým vysvětlením, že se nacházím u pramenného potoka řeky Mže, který ale pramení asi o 700 metrů výš v lukách u obce Asch. Jak poetické.

Nedalo mi to a vyrazil jsem výš proti proudu Mže, německy zvané Mies, a došel na ony louky. A tady na mě čekalo prozření. Do té doby jsem slýchával jen o necitlivém socialistickém hospodaření u nás. A hle, kdysi louka určitě plná meandrujících potůčků, dnes plná melioračního potrubí, které z louky svádí vodu k takzvanému pramennému potoku s onou informační cedulí níže. Zkrátka a dobře, stejně jako socialistické JZD u nás, i tady na západě ustoupil přirozený tok potřebě orné půdy nebo pastvin.

Uprostřed luk je u jedné z trubek do země zaražený dřevěný kůl a na něm visí opravdu fotogenický hrneček. Toto místo bývá často uváděno jako skutečný pramen řeky Mže, ale není. A raději bych se ani nenapil, protože i kapitalistický sedlák mohl kdysi nebo i dnes používat hnojiva. Co je ale jisté na sto procent, i německý dobytek musí na pastvinách konat denní potřebu. Tím bych kapitolu hledání pramene Mže uzavřel.

Kůl s hrnkem alespoň symbolicky určují pramen Mže|foto: Pavel Halla

Od prameniště Mže hurá do Čech

Na území České republiky, konkrétně na Tachovsko a území chráněné krajinné oblasti Český les, dorazí jen úzká říčka Mže po třech kilometrech. Z velké části přitom sama tvoří přirozenou hranici mezi ČR a Německem. O dva kilometry od hranic dál po proudu stojí za návštěvu podmáčené louky nedaleko obce Branka.

Už několik let tady hospodaří bobr, který miluje stojatou vodu a zdejší pastviny si upravuje k obrazu svému. Díky jeho umně poskládaným klackovým hrázím se tu daří třeba blatouchu bahennímu nebo tužebníku jilmovému. Už z dálky lokalitu poznáte podle stále stojících odumřelých stromů. Ale i to k člověkem neovlivňované krajině patří.

U obce Branka vládne příroda a krajinu přetváří bobr|foto: Pavel Halla

Celý horní tok řeky se klikatí pravou divočinou. Z velké části je to dáno opuštěným a jen těžko znovu osidlovaným krajem po vystěhování německého obyvatelstva z pohraničí po druhé světové válce. A k tomu dráty ohraničené a vojskem střežené nepřístupné území železné opony. To paradoxně zakonzervovalo zdejší přírodu včetně divoké části řeky Mže.

Tou je také hluboké buky a smrky zarostlé údolí mezi obcemi Branka a Horní Výšina. Mže tady překonává kamenné kaskády a na několika místech vytváří i krásné vodopády. Tím nejznámějším je vodopád zvaný Branka. V údolí je u řeky také několik stop po dávno zaniklém mlýně. Ten už dnes připomínají jen kamenné základy a hluboký, ale suchý náhon.

Vodní dílo Lučina zatopilo stejnojmennou vísku

Na rozdíl od mlýna, který už dávno vodu z řeky nevyužívá, teď zamíříme ke stále činnému vodnímu dílu. Jeho horní hranicí také končí území CHKO Český les a začíná kraj přetvářený člověkem. Vodní nádrž Lučina se tak nejmenuje náhodou. Na dně přehrady je celá vesnice téhož názvu. S výstavbou sypané hráze se začalo v roce 1969 a hotovo bylo v roce 1974. Tehdy to bylo s územním projednáváním mnohem jednodušší než dnes.

Obec Lučina, německy Sorghof, byla tou dobou dosídlená teprve dvacet let a novousedlíci zřejmě neměli k oblasti takový vztah na rozdíl od původních obyvatel. Jejich vesnice tu stávala od 16. století. A částečně stojí dodnes, jen na dně přehrady. Hodí se napsat, že to dávno vzala voda, v tomto případě Mže. Její horní tok v sobě prostě zrcadlí celé překotné dějiny 20. století. Ale abychom nekončili pateticky.

Vodní dílo Lučina dodnes slouží jako hlavní zdroj pitné vody pro Tachov a velkou část okresu. V nádrži se proto nesmí koupat ani tu rybařit. Ale když se zeptáte třeba v nedalekém Tachově, kde je v létě nejlepší koupání, hádejte, jakou dostanete odpověď?