Hrdina nebo vyděděnec

Cukr i bič – obojí se podle Michala Maříka k výchově mladých gólmanů hodí. Někdy je zapotřebí i téměř otcovský přístup. Pravdou ale zůstává, že je brankářů poměrně málo. Mnohým dětem zakáží tenhle hokejový post rodiče, další ztratí zájem během prvních tréninků. Nakonec zbydou v každém ročníku dva, maximálně tři gólmani.

V prvních letech se mladí brankáři pravidelně střídají a tak se téměř nestává, aby si rodiče na malé vytížení svého šampiona stěžovali. Když už se tak stane, jsou o něco urputnější maminky než tatínkové. V každém ročníku je prý podle Michla Maříka alespoň jedna, která tak trošku zlobí. V minulosti to bývalo jinak. Když malý hokejista nehrál, zakousl se a dělal vše pro to, aby se na led dostat. Dnes se poměrně často rozhodnou rodiče vyměnit klub - v Plzni mají hned tři možnosti.

Dnes se úplně jinak vykrývají úhly. Mnohem více se také využívá fyzika. Důvod je prostý - hokej je totiž stále rychlejší|foto: Pavel Pechoušek

Hokej je u Maříků sportem číslo jedna. Michalův tatínek Antonín se mu věnuje téměř celý život. Kdysi v Rokycanech, poslední roky v Klatovech.

Michal Mařík bere svoji profesi velice vážně, což s sebou nese neustálé vzdělávání. Gólmanské styly se totiž neustále mění a vyvíjí. Kdysi se podle Michala Maříka bazírovalo na tom, aby gólman stál a bruslil. Dnes jdou brzy do kleku, jsou pořád na betonech, vkleče.

Úplně jinak se vykrývají úhly. Mnohem více se také využívá fyzika. Důvod je prostý – hokej je totiž stále rychlejší. Když si jde Michal Mařík zahrát s bývalými brankáři za old boys, jejich hra, ve srovnání s tou moderní, vypadá skoro jako z Marsu.