Ivan Hlas: Tip, ta, dýda... Karlín

18. leden 2023

Brýle, dlouhé vlasy, úsměv a kytara jsou poznávacími znameními tohoto muže už několik desetiletí. Jmenuje se Ivan Hlas a v životě byl lecčíms. Vždycky ale psal písničky a výčet jeho hitů je dlouhý.

Ivan Hlas je sice rodák z pražských Vinohrad, ale jako čtyřletý byl přestěhován na pražskou Hanspaulku. Vyučil se knihkupcem a po sedmileté praxi vystřídal řadu různých zaměstnání. Bylo jich podle jeho slov asi třiadvacet, namátkou - kulisák v Národním divadle, tamtéž čalouník, prodavač zeleniny, výstupní kontrolor u počítačů, dělník na lepičce v papírnách, odečítač vody, stavební dělník, topič, závozník u stavebního závodu, poštovní doručovatel atd., ale po celou dobu především muzikant.

Absolvoval tehdy Lidovou školu umění, obor klasická kytara. Už dlouhá léta si udržuje pozici jednoho z nejhitovějších autorů české hudební scény, jeho písničky patří v českých rádiích k těm nejhranějším. Začínal jako zpěvák v pražské čtvrti Hanspaulka, v polovině 70. let založil s Ondřejem Hejmou bluesovou skupin Žízeň, pro niž napsal svoji skladbu s názvem Miláčku, vrať se, sjedem to znova. O pár let později vedl spolu s Ondřejem Hejmou skupinu Žlutý pes, přejmenovanou v roce 1980 na Tomahawk, ale vystupoval i jako sólista a pro ostatní psal písničky. V osmdesátém druhém roce vedl skupinu Navi Papaya, v níž neustále později docházelo k personálním změnám.

Pak založil skupinu Nahlas a Trio rychlého nasazení. Postupně se se svými písničkami prosadil a jako autor je dnes už českou legendou. Proslavil se především písněmi k filmu Šakalí léta, za kterého v roce 1993 obdržel Českého lva za nejlepší hudbu.

autor: Jaroslav Kopejtko | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.