Jak fungují kraje?
Česká republika se rozdělila na 14 nových územně správních celků a zvolili jsme si v nich patřičnou samosprávu. Co nám za rok přinesla? Na příkladu Plzeňského kraje se to pokouší přiblížit následující reportáž. Začněme tím, že skoro přesně před rokem se vítězové historicky prvních voleb do krajského zastupitelstva dohodli na sestavení společné krajské rady ze zástupců ODS, čtyřkoalice a nezávislých. Co všechno za jeden rok nová regionální vláda stihla?
Po zvolení poslanců do krajského zastupitelstva a po vyjednávání následovala další volba, volba hejtmana. Tím se stal Petr Zimmermann. Na šéfa ctižádostivé sociální demokracie Václava Šlajse zbyla jen role vůdce opozice.
Václav Šlejz, ODS: Budeme pranýřovat a kritizovat nečestnosti, pokud by se děly.
Začátky krajů byly úsměvné, nebyly totiž peníze na provoz úřadů. Radní dokonce slíbili použít své vlastní prostředky. Člen nové regionální vlády Karel Pokorný ale brzy usadil původní prohlášení zpět do obvyklé politické mlhy.
Karel Pokorný: Samozřejmě my nemůžeme se zbavit toho platu. Ten plat ze zákona náleží nám, nicméně my chceme ty prostředky, které dostaneme, použít pro hrazení osobních nákladů, abychom snížili celkové náklady, které přísluší zastupitelstvu.
Začátek úřadování probíhal za čilého stavebního ruchu v provizorních sídlech úřadů a rady.
Václav Červený, radní: Není možné začít prvního, aby bylo všechno hned. Je třeba přistupovat k tomu prakticky. Ani doma, když člověk zařizuje chalupu, tak má stanovené určité priority a podle těch svých finančních možností a zabezpečení určité míry funkčnosti postupně zařizuje tu domácnost. A tady na tom krajském úřadu to bude něco podobného.
Zároveň byl v době počátečního nadšení prostor i pro slibná předsevzetí.
Karel Pokorný, radní: Kvalita procesu na novém krajském úřadě by měla být mnohem lepší než je zvykem ve státní správě nebo samosprávě.
To radní Jan Toman jako správce majetku žádným přehnaným nadšením nehýřil a usadil všechna přehnaná očekávání.
Jan Toman, radní: Spolu s tím majetkem budeme přebírat obrovské dluhy. V jakém stavu jsou silnice druhé a třetí třídy, to všichni víme. Pro prvních pár let budu považovat za úspěch, pokud přímo u silnic, o kterých byla dneska řeč, nedojde ke zhoršení jejich stavu. Není to optimistické, ale je to realistické.
Postupně kraje začaly pociťovat zatažení ruční brzdy reformy veřejné správy ze strany pražské ústřední vlády. Hejtman Petr Zimmermann si našel, jak jinak, politické vysvětlení.
Petr Zimmermann, hejtman: Pro mě je nepochopitelné, že titíž lidé, potažmo poslanci, kteří tu reformu připravovali, proklamovali, prosadili v parlamentu ústavní většinou, najednou z různých důvodů hledají cestu, jak z toho po česku uniknout a jak to neudělat tak, jak to má být, jak je to naplánováno a nebýt prostě důslední.
To, že jsou kraje jen malé nesvéprávné děti vedle velkých bratrů v Praze, ukázal i případ tvorby jejich vlastních znaků. Nejenže bylo předepsáno určité kopyto pro jejich tvorbu, ale znak podléhal ještě schvalování poslanců, a to nikoliv formálnímu. Znak Plzeňského kraje, vybraný řádně zvoleným krajským zastupitelstvem, byl smeten se stolu. Neobsahoval totiž žádnou část složitého znaku sídelního města hejtmana.
Petr Zimmermann, hejtman: Nebylo řečeno ani slovo před zastupitelstvem, že by byly nějaké problémy, takže to je skutečně relativně docela velké překvapení.
Na rozdíl od Plzeňského kraje se v sousedním Karlovarském úřad i rada nastěhovaly do nové budovy v řádném termínu, takže už na Dětský den uspořádaly náležitou oslavu.
Josef Pavel, hejtman Karlovarského kraje: Málokdo vlastně ví, kde se nachází ta budova. Bylo to území, kam se vlastně Karlovaráci běžně nedostali a nepodívali.
Kromě toho kraje stihly řadu drobných skandálů, z nichž nejvýrazněji zaujal konflikt zájmů radního Karla Pokorného. Ale jinak jsou kraje velmi šedivou institucí. Ještě tak zcestovat kraj nebo zažalovat ministerstvo školství, ale jinak nic výrazného. Slova chvály ale našel hejtman Petr Zimmermann: "Já bych ho hodnotil jako v zásadě úspěšný. Podařilo se nám vykonávat všechny činnosti, které ze zákona vykonávat máme." Kraje to mají svým způsobem lehké. Nikdo na ně není zvyklý, nikdo je nepotřebuje, nemohly se osvědčit ani znemožnit. Zatím si mohly v klidu budovat sídla, schůzovat, neudělaly žádná rozhodnutí schopná komukoli ublížit. Ta přicházejí až nyní. Krajské zastupitelstvo například nedávno zklamalo některé obce, snažící se být malými okresy nad rámec vládou stanoveného počtu.
Petr Zimmermann, hejtman: Bylo vidět při hlasování, kdy ti, kdo nehlasovali pro, se pouze zdržovali hlasování, že se báli lidé dát najevo, že jsou vlastně proti tomu.
Právě to, co se nazývá druhá fáze reformy veřejné správy, bude tím zásadním překopáním státní byrokracie. Tou změnou, kterou pocítí na své kůži většina obyvatel země, všichni, kdo nežijí v tzv. statutárních městech, tedy jen v samotných krajských městech. Budou se stěhovat zásadní pravomoci okresních úřadů a zatím je kolem toho více zmatků než naděje.
Ivan Langer, místopředseda Poslanecké sněmovny: To, co realizuje váda, není reformou, neboť reforma má znamenat úsporu peněz, úředníků a kvalitní služby pro občany. Zatím jsem svědky toho, že tak, jak vypadá reforma, bude znamenat více peněz, úředníků a vnese chaos do výkonu státní správy.
Další rok bude v tomto směru prověrkou užitečnosti a schopnosti krajů být skutečnou samosprávou oblasti. Musejí rázně prosazovat svou vůli proti vládě. Dokázat užitečnost toho, že jsou blíž lidem, o kterých se rozhoduje.
Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura . Texty neprochází korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.