„Kamna se nám bourají…“ - znáte lidové pověry a zvyky kolem těhotenství a porodu?
O ženě, která nedávno porodila, se říkávalo, že „přišla do koutu“ nebo „do nedělí“, „že se rozvalila“ nebo že se „v domě svalil komín“. Na Plzeňsku bylo všeobecně rozšířeno rčení: „kamna se nám bourají“.
Přenášení plodu i příliš dlouhý a těžký porod v minulosti stejně jako dnes ohrožovaly matku i dítě, a tak se k jeho uspíšení a usnadnění používaly nejrůznější prostředky. Vedle tradicí ověřených postupů, jako byla teplá koupel, pití bylinných odvarů, hnětení křížových kostí nebo natřásání rodičky, to byly i magické praktiky.
Otevřete všechny zámky
Někdy šlo o úkony z dnešního pohledu nevhodné, jako pití většího množství kořalky nebo čichání ke smrdutým věcem. Podkuřování a napařování nastávající matky souviselo s vírou v očistnou moc ohně, kouře a vody. Magický rozměr mělo i rozvazování všech uzlů a tkanic na oděvu rodičky, rozplétání vlasů a otvírání zámků u všech dveří a skříní v domě.
Péro supové
Příkladem magické praktiky jistě pohanského původu jsou takzvané porodní opasky. Souvisely s talismany a amulety, jimž byla od pradávna přičítána ochranná moc. Uplatnění pásků a úvazů v porodnictví dokládají záznamy staročeských lékařských rukopisů: „Péro supové když bude uvázáno k levej noze tej ženě, kteráž jest s těžkým životem, lehce dietě porodí; ale jakž by dietě rychle vyšlo, ihned to péro odvaž, ať ženě střeva nevylezú!“
Svaté obrázky
Všeobecně rozšířené bylo zavěšování svatých obrázků nad porodní lože, zejména Panna Marie, nejmocnější ochránkyně rodiček. Vedle ní se vzývala i sv. Anna nebo sv. Markéta. Křesťanské modlitby se při porodu přidávaly k zaříkávání. Rodičce udělala babka kříž na čelo, třikrát obešla postel a říkala: „Já bába po Bohu, pomohu, co mohu, co nemohu, ponechám Pánu Bohu.“
Zeliny
Při porodu obyčejně byla jen bába, lékař byl volán jen v nejnutnějších případech. Františka Čéšková, působící od roku 1875 v okolí Rusavy, před porodem ženě uvařila „zeliny“: mateřídoušku, koní nať, slunečko, kozí bradu a tuřín s drobnými zbytky sena a žitnými otrubami. Vše vylila do škopku a nad ním se žena napařovala. Potom se do výluhu posadila.
Bolesti u rodičky se „neměly tišit, naopak búřiť“, aby porod pokračoval.
Obtúliť děťátko
Po příchodu dítěte na svět bylo prvním úkolem babky zavázat pupeční šňůru. Dítě vykoupala v neckách a zavinula do konopného hadru a teprve poté do peřinky. Matka si zavdala kořalku a popíjela bylinný čaj. Po očistě se kolem břicha stáhla šatkou nebo plachtou a zůstala v klidu ležet. Nesměla aspoň tři hodiny spát, aby nevykrvácela. Když bylo dítě v pořádku, dalo se matce „obtúliť“, a když byl otec doma, také jemu. Pak se děcku dala cukrová voda a uložilo se vedle maminky.
Černobýl v červeném víně
Po porodu bylo povinností báby zkontrolovat celistvost placenty. K jejímu vypuzení radila ženě silně kašlat nebo foukat do láhve. Často pomohl odvar slezu, teplá pálenka nebo černobýl vařený v červeném víně. Placenta byla považována za léčivý prostředek proti bradavicím a lupénce. Ženy a dívky ji používaly i jako krášlící prostředek. Práškem z placenty léčily lišej, psotník, padoucnici i tanec sv. Víta. Zakopávala se do hnoje či na zahradu pod stromy, aby dobře rodily, nebo se spálila, což mělo chránit dům před neštěstím.
Proti malým čarodějnicím
Bezprostředně po porodu bylo třeba provést další úkony, z nichž mnohé měly z dnešního pohledu iracionální a nehygienický charakter. Obecně rozšířený byl zvyk porodní babky dýchnout dítěti do úst, aby brzy mluvilo. Obvyklé bylo také odstraňování zoubků, s nimiž přišel novorozenec na svět, zvlášť děvčeti, aby se nestalo čarodějnicí. Na Podblanicku byla novorozeňátka zasypávána prachem ze zpuchřelých trámů, na Skutečsku dávali děťátku na hlavičku klůcky namočené v kořalce, aby se kosti lépe sesadily.
Zdroj:
Alexandra Navrátilová: Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha 2004. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.