Karel Zich: Paráda

Karel Zich byl jedním z nejpilnějších zpěváků na tuzemské hudební scéně. I když intenzivní zájem o hudbu v něm vzbudil klasický rokenrol, zejména skladby Elvise Presleyho, v průběhu své kariéry se nevyhýbal žádnému žánru.

Velkou výhodou pro něho bylo rodinné zázemí, kde muzika byla jednou z nejdůležitějších záležitostí k pocitu spokojeného a smysluplného života. Rodiče i prarodiče byli na domácí hudební scéně skutečnými pojmy. Když člověk hudbou skutečně žije a získá k ní vztah, má pochopení i pro ostatní. Rodiče tak v 50. letech nikdy nebránili Karlovi v poslechu rádia Luxemburg, kde se hrála nová, pro mnohé neznámá hudba. Dokonce si ji často poslechli i se synem. Karel se začal učit na piano, ale brzy ho jako samouka zlákala kytara. Dnes je jasné, že by si zasloužil daleko výraznější aureolu hvězdného zpěváka. Jenže on o nic takového nikdy neusiloval.

Hodně písniček si složil sám, některé i pro jiné zpěváky. Citlivě si vybíral skladby z repertoáru zahraničních hvězd a šťastnou ruku měl i u kolegů, skládajících pro něho texty. Natočil na 50 singlů a 15 alb. Prodal více než milion desek. Jeho hity Máš chuť majoránky, Dům č. 5, Mosty, Za to může rock’n’roll, Sám se svou kytarou nebo Ghetto, jsou dodnes na playlistu většiny našich rádií. Ať už hrál ve Spirituál kvintetu, se skupinou Flop, nebo jako sólista vždycky to byla paráda.