Katapult slaví 45. výročí

29. listopad 2020

V letošním roce slaví Katapult 45 let od svého vzniku a je stále populární. O Kaťácích, jak se jim už od jejich vzniku říká, možná ještě něco nevíte...

Stalo se to v roce 1975. Plzeňská skupina Mahagon musela změnit jméno. Tehdejší orgány moci ji totiž přinutily zákazem hraní v tehdejším Západočeském kraji odejít jinam. Mahagon se tedy přemístil do Prahy a musel si změnit jméno, protože zde už jeden Mahagon existoval.

Tehdy se zde rozpadla skupina Katapult a bubeník Anatoli Kohout, který k plzeňskému Mahagonu nastoupil, si toto jméno přinesl sebou. Nikdo z bývalých hráčů starého Katapultu neprotestoval a tak vznikla budoucí legenda českého roku, skupina Katapult, ve složení Oldřich Říha – kytara, foukací harmonika a zpěv, Jiří Dědek Šindelář – baskytara a zpěv a bubeník Anatoli Kohout. Prošla si mnohými zvraty, ale stále letěla dál silou projektilu vrženého skutečným katapultem. Skupina Katapult například při zákazu hraní v Praze a západočeském kraji získala za rok 1979 1. místo v anketě Zlatý slavík a vydala veleúspěšné album – „Katapult 2006“ z hitem „Až“. Potvrdilo její rostoucí oblibu, prodej desky se totiž vyšplhal na 250.000 kusů.

„Nechci zpívat o růžových bublinách“, řekl v roce 1980 pro časopis Melodie Oldřich Říha. Texty skupiny tehdy obstarával Ladislav Vostárek, právník, který se uměl trefit do pocitů problémového věku, sedmnácti let, a byl strohý a syrový, poezie v jeho textech moc nenajdete. Údernost jeho jazyka a hudby Oldřicha Říhy hnaly tehdy Katapult vřed neuvěřitelnou silou.

autor: Jaroslav Kopejtko | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.