Kdo lépe vymáhá, stát nebo soukromník ?

30. říjen 2001
Sondy

Zákon o soudních exekutorech patří mezi úspěšné poslanecké návrhy schválené naším parlamentem. Jeho osud byl ale dost kostrbatý, poprvé jej neschválila v roce 1999 vláda a ani sněmovna. Ministrům se nelíbilo podle jejich usnesení především to, že návrh přenáší část působností státu na soukromé subjekty, aniž poskytuje státu efektivní nástroje k ovlivňování činnosti exekutorů. Slíbili tehdy, že do půl roku připraví návrh vlastní.

To se nestalo a předběhla je opět téměř totožná skupinka poslanců a zákon letos v lednu poměrně hladce prošel. Stát tak poprvé v naší historii privatizoval svou důležitou výkonnou pravomoc. Toto odstátnění se začalo rozbíhat v červenci a exekutoři začali fungovat v září. Státu by vznik obdobného úřadu trval bezesporu pár měsíců, jak se daří soukromníkům jsme se pokusili zjistit u soudního exekutora Martina Tunkla (M.T.). Okolnosti schůzky už naznačily, že práce je hrozně. S půlhodinovými odklady se schůzka postupně přesunula od oběda k večeři.

M.T.- Je toho moc.

Exekutor má zřejmě hodně napilno, je zavalen případy, jistě už se těší až první z nich dotáhne dokonce. M.T. - Nikdo tomu nevěří, ale už máme desítky případů za sebou.

Po zkušenostech se státní nemohoucností je to skutečně překvapující zjištění, Martin Tunkl si ale přisazuje, když úplně jiným směrem obrátí po krvi bažící otázku na nejotřesnější případ exekuce. M.T. - Setkal jsem se s případy, které jsem dělal ještě jako advokát, soudní úředník to nezvládl, mí lidé ano.

Klotový rukáv zřejmě nikdo nerozkmitá tak jako malý kolektiv exekutorových zaměstnanců. Svou roli jistě hraje i finanční motivace, kdo vlastně exekutorovy výkony zaplatí ? M.T. - Dlužník. V ideálním případě tak dostane věřitel nazpět i zálohu, kterou musí exekutorovi složit. Ten peníze vymůže neodkladně. Kancelář má hned vedle dražební síně. M.T. - Je třeba to prodávat. Bušit kladívkem při aukci ale většinou není nezbytné. M.T. - Stačí sepsat seznam a už platí.

Jediné, co se ale nedozvídáme jsou dojemné případy uspokojených věřitelů, první lavina žádostí o exekuci přichází v drtivé většině od zdravotních pojišťoven a peněžních ústavů. Přesto už exekutoři vytrhli trn z paty i zoufalému věřiteli. M.T. - Půjčil nešťastně padesát tisíc a má je zpátky.

Domoci se svých peněz může takřka každý, kdo má doma pravomocný rozsudek, promlčecí doba pro jeho vykonání je deset let a okamžikem podání návrhu na exekuci se přerušuje. Problémy s dluhy tak začnou padat o patro níž, na soudy se obrátí ti, kdo s žalobou váhali s pocitem, že stejně nikdo peníze nevymůže. Pohrůžka soudem začne dlužníky opravdu strašit a ti se pokusí vše urovnat. A tak dále, exekutoři ale hlady neumřou. Práci mají i na opačném konci řetězce, při sepisování smlouvy o půjčce. M.T. - Je velký zájem o sepsání exekutorského zápisu. S existencí takového úpisu se potom věru nevyplatí otálet se splátkami.

Stát poprvé v naší historii zprivatizoval významnou represivní činnost, posuďte sami, zda uspěchaně a nebo se vám chce také zvolat, proboha proč tak pozdě. A ještě jedna otázka závěrem, myslíte si, že v amerických městech, která privatizovala měření rychlosti automobilů, se jezdí tak vražedně jako u nás.

autor: Martin Sobotka
Spustit audio