Ke Dni přeživších šoa

Den přeživších šoa stanovený na 4. června byl poprvé vyhlášen v březnu 2021 z popudu amerického historika Michaela Berenbauma a židovského komunitního centra v Krakově. Od té doby ho za svůj přijaly desítky židovských organizací na celém světě.

„Přeživší šoa si zaslouží den k oslavě svých životů. Jsou naším světlem a my musíme toto světlo rozsvítit do všech temných koutů světa,“ zdůvodnil Michael Berenbaum iniciativu, která však má mnohem širší dopad než jen vyjádřit uznání těm, kdo za druhé světové války trpěli kvůli svému židovství.

Poválečný život těchto lidí, často jedinců z kompletně vyvražděných rodin, nebyl jednoduchý. Při návratu se nejednou setkávali s odporem, marně usilovali o svůj majetek. Válečná perzekuce přitom přeživší šoa poznamenala fyzicky i psychicky. Až dlouho po válce se psychologové začali zabývat jejich úzkostmi a obavami.

Své přitom sehrál i poválečný vývoj. Země komunistického bloku již pár let po válce rozpoutaly pod záminkou boje proti sionismu protižidovské kampaně. Stačí zmínit vražedný Slánského proces s 11 osobami „židovského původu“, jak se psalo v rozsudku. Ti, kdo se rozhodli pro vznikající Stát Izrael, zase jeli do země ohrožené válkou, která vzápětí vypukla. To nemluvě o ekonomických potížích nového státu. Pokud však zpětně srovnáme život přeživších šoa v Izraeli a v komunistických zemích, rozdíl je zřejmý. V prvním případě převládá hrdost na židovství, osobní přínos rozkvětu země. Zato ve východním bloku ti, které režim považoval za Židy, museli počítat s podezíravostí až nepřátelstvím.

Ke změně došlo po pádu totalitních režimů v Evropě, přičemž velký zlom již předtím znamenal filmový dokument francouzského režiséra Clauda Lanzmanna Šoa z roku 1985, který přitáhl větší pozornost ke svědectvím pamětníků. Dnes takových filmových výpovědí existují desetitisíce, od roku 1994 významně i díky Nadaci šoa režiséra Stevena Spielberga.

Naslouchat těmto vyprávěním přeživších šoa z různých zemí znamená nejen nahlédnout do hrůz rasové perzekuce, ale neméně obdivovat ty, které utrpení nezlomilo; jejich sílu začít navzdory strašným prožitkům nový život, jejich odhodlání varovat před antisemitismem a rasismem.

Nemálo z těch, kdo šoa přežili, se proslavilo – za všechny jmenujme nositele Nobelovy ceny míru Elieho Wiesela. Od nás pak například dirigenta Karla Ančerla nebo cembalistku Zuzanu Růžičkovou.

Nejvíce přeživších šoa – na 150 000 – dnes žije v Izraeli. Spolu s těmi, kdo na jiných místech světa chovají obdobné válečné vzpomínky, si dnes všichni ve výroční Den přeživších šoa zaslouží zvláštní projev úcty. Po všechny další dny pak co největší respekt a péči.