Koření do otrub, aby krávy hodně dojily. Tak se hospodařilo na plzeňském venkově

Selská usedlost se na Plzeňsku skládala ze stavení, ve kterém se nacházela sednice pro hospodáře a tzv. „vejstupek“ pro výminkáře. Pro chasu byly určené komory. K polnímu hospodářství sloužil chlív, „mařtal“, ovčín, srub, stodola, kolna, chlívce na drůbež a na vepřový dobytek. Jako hlavní stavivo se využívalo dřevo, které bylo kryto slámou. Prostory v hospodářství se na dvoře nazývaly „zásep“ – byla to chodba okolo stavení, přes kterou přesahovala došková střecha. A humna? Tak se říkalo cestě okolo zahrad.

Půda, posada a skrejš

Na půdách se ukládalo seno, otava, jetel, plévy. Obilí se uchovávalo ve dřevěné stodole. V zahradách se nejvíce pěstovaly hrušky, jabloně a švestky. Kdo byl přistižen při krádeži ovoce, byl potrestán u rychtáře pokutou! Místu pod ohništěm v kuchyni, kde byly slepice k nošení vajec, se říkalo posada. K ukládání obilí a ovoce sloužila tzv. „skrejš“ neboli špýchar.

8 fotografií

Hospodyně na Plzeňsku brávaly koření a dávaly je do otrub nebo nápoje, aby krávy hodně dojily. Pěstovalo se včelařství a na včely se pohlíželo s větší vážností než na ostatní tvory. Včely pěstovali rolníci, učitelé i mlynáři. Zemřel-li hospodář, říkalo se, že včely také zemřou. Když se včely rojily, lidí klepali na kosu, „aby včely neutekly“.

A kolik času se věnovalo úklidu? Právalo se jednou za měsíc - v zimě v domácí kuchyni, v létě tam, kde byla voda. Ženy si vzaly kotel k řece, tam rozdělaly oheň, prádlo vypraly a u řeky hned také sušily. V obytných místnostech se podlaha umývala jednou týdně, v sobotu. Tento den byl určen pro úklid domácnosti. Mylo se košťaty a slaměnými víšky a špína se splachovala vodou.