Kožíšky, kabátky s kráklím a čepice vydrovky. Jak se v zimě oblékali naši předci na Plzeňsku?
Když se řekne „plzeňský kroj“, každému se určitě vybaví především krásná, bílá „holubička“, která bývala ozdobou hlavy žen a dívek na Plzeňsku. Možná i typická zástěra zvaná „baborák“. U mužského kroje pak žluté kalhoty („koženky“) a modrá vesta nebo kabát. Součástek a variant měl ale lidový kroj našich předků na Plzeňsku daleko víc. Některé se oblékaly speciálně v zimním období.
U ženského lidového oděvu z Plzeňska pro chladnější období zřejmě nejvíc upoutá kabátek nebo kožíšek. Kožíšky se šily z pouhé kůže („blány“), chlupy byly obrácené dovnitř. Kabátky byly šité ze světlého sukna (vlněné látky) se vsazenou beránčí kožešinou. Kabátky měly krátký střih jen do pasu, vpředu s hlubokým výstřihem, který se vyplňoval šátkem. Na zádech býval kabátek nabraný do mnoha tzv. „varhánků“, typický byl velký límec lemovaný (stejně jako rukávy) šedivým králíkem (tvz. „kráklím“). Límec byl zdobený výšivkou z modrého hedvábí, podobně byla vyšitá i spodní část rukávů. Kožíšky bývaly stejného střihu jako kabátky – jen bez límců a s beránčím lemováním. Kabátek byl považovaný za slavnostní součástí oděvu, na Plzeňsku ho oblékala nevěsta ve svůj svatební den.
Šátky a rukavice
K zimním doplňkům patřily teplé punčochy, šátky a rukavice. K plzeňskému kroji se menší šátek zavazoval pod krkem, velký pak křížem přes prsa a zastrčil se do sukně. V zimě mohla mít žena nebo dívka na hlavě silný vlněný šátek. Rukavice popisuje Marie Lábková ve své publikaci „Plzeňský kroj“ z roku 1918 jako „černé, sametové, s králíkem, bez prstů jen s palcem. Mimo ně také žluté, kožené, s prsty, s vyšívanými metličkami.“
Muži na Plzeňsku v zimě nosili kožichy obrácené srstí dovnitř. Na povrchu byly krásně zdobené vyšíváním a vykládáním barevnou kůží. Celý kožich byl lemovaný černým králíkem. Nosily se také pláště z hrubého, silného sukna se dvěma i třemi pláštěnkovými límci, kterým se říkalo „póbr.“ Součástí mužského lidového oděvu na Plzeňsku býval také dlouhý šosatý kabát zvaný „šosák“- ten byl ovšem oděvem slavnostním a mladý muž ho oblékl poprvé na svatbu.
Čepice „vydrovka“
K mužskému plzeňskému kroji patří čepice zvaná „vydrovka“. Dýnko měla obyčejně ze sukna, vroubená byla vydrou. Vnitřek vydrovky býval podšitý beránkem. Vydrovky prý svého času prodával v Plzni vyhlášený kožešník Pilc ve Františkánské ulici. V zimě ani u pánského oděvu nechyběly teplé punčochy a také rukavice – kožené, v celku (jen s odděleným palcem), s chlupy obrácenými dovnitř.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
