Lidové obyčeje na sv. Josefa
„Svatý Josef s tváří milou, zakončuje zimu plnou,“ tvrdí stará pranostika. Vztahuje se k Josefovu svátku 19. března, který v klimatických podmínkách 18. a 19. století zahajoval tzv. mariánské jaro, trvající až do začátku dubna.
Mariánské jaro ve staročeském dělení roku na osm období vystřídalo o svátku sv. Josefa tzv. pozimek. Většina lidových pranostik vztahujících se k tomuto období, je docela optimisticky jarně naladěna: Na svatého Josefa se mají odkládat kožichy. / Když svatý Matěj ledy nechá, svatý Josef je pak seká. / Jak svatý Josef kývne hlavou, plují ledy dolů vodou.
Ježíšův pěstoun
Podle evangelií byl Josef Nazaretský tesařem, snoubencem Panny Marie a Ježíšovým pěstounem. Oslava jeho svátku je doložena už ze 12. Století. Tehdy vystavěli křižáci v Nazaretě první kostel ke cti sv. Josefa. Papež Pius IX. vyhlásil roku 1870 sv. Josefa patronem celé církve. Vedle toho je ochráncem tesařů, dřevorubců, truhlářů, kolářů a jiných dělníků, ale i vychovatelů. Je svatým patronem dětí a mládeže, křesťanských rodin, manželství a průvodcem umírajících.
Zpravidla je znázorňován s dítětem Ježíšem, k Josefovým atributům patří ještě lilie, poutnická či rašící hůl a tesařské náčiní. V lidovém prostředí se s ním setkáváme v malbách na skle a na keramice a samozřejmě v betlémech. Modlitby a písně k sv. Josefovi obsahují četné poutní tisky.
Josef pochovává světlo
V selském prostředí byl jeho výroční den považován za první jarní svátek. Jak píše ve svých rukopisech z první poloviny 19. století Jan Jeník, rytíř z Bratřic, „v ten den se odkládal zimní oděv a lidé se oblékali do lehkého letního oděvu hedvábného, neb tak jmenovaného zajku“.
Ve sklářských dílnách byl josefský svátek důležitým mezníkem. Brusiči skla pracovali při umělém světle od sv. Václava právě do Josefa. V sobotu po jeho svátku oslavovali. Ženy mistrů připravily lepší večeři. Mladší brusiči připevnili na tyč velkou lampu nebo lucernu, v níž hořel olejový kahanec, a v průvodu se ubírali k blízkému lesu. Tam ji přivázali na strom, aby bylo světlo zdaleka vidět, a pak se všichni veselili. Peklo se maso a popíjelo. Byla-li teplá noc, slavilo se až do svítání. Nakonec lampu sejmuli a zakopali. Říkalo se, že „pochovávají světlo“.
Pražská josefská pouť
V Praze se 19. března slavila jarní josefská pouť. Měla své místo před kapucínským kostelem na bývalém Josefském náměstí (dnes náměstí Republiky). Byl to den, kdy si zamilované páry potvrzovaly věrnost. V tomto duchu byl pražský svátek sv. Josefa (patrona manželství) slaven. Mládenec kupoval svému děvčeti medové perníkové srdce.
K oblíbeným zábavám svatojosefské pouti patřila hra s vejci, ťukání a koulení z vršku. Hokynářky prodávaly z plných nůší malovaná vejce určená pro tuto zábavu. Postupně se sortiment poutního zboží proměňoval a objevovaly se nové druhy atrakcí. Pražskou josefskou pouť lidé s oblibou navštěvovali ještě v letech první Československé republiky.
Pokličkové štandrle
V českých zemích byl svátek sv. Josefa spjat s hudebními zastaveníčky. Dva tři muzikanti s harmonikou a houslemi (nebo celá místní kapela) vyhrávali Josefům na návsi. Výrostci chodili průvodem a provokativně tloukli na pokličky, jako že „vyhrávají štandrle“. Rozšířeny byly i josefské taneční zábavy.
Zdroje: Eva Večerková: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře. Praha 2015; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka