Lidové tradice Pašijového týdne

Velikonoční tradice
Velikonoční tradice

Lidová tradice praví, že kdo se na Škaredou středu zamračí, zůstane mu to celý příští rok! Znáte i další zvyky a pověry Pašijového neboli Svatého týdne, který uzavírá předvelikonoční postní období?

Zázračné kočičky

Konečně už i jarní příroda dává znát, že se blíží nejvýznamnější křesťanské svátky, Velikonoce. Pašijový týden začal Květnou nedělí, která se slaví na počest Ježíšova vjezdu do Jeruza­léma. A protože ho lidé vítali palmovými ratolestmi, světí se u nás neděli v kostelech na Květnou zelené větvičky a plody jívy, zvané „kočičky“. Lidé věřili, že po­svěcením získají magickou moc. Ochrání stavení před bleskem a ohněm a po polknutí zabrání zimnici a bolesti v krku.

Komíny a zrada

Škaredá středa je nazývaná také Černá nebo Sazometná, zřejmě kvůli zvyku vymetat v ten den saze z komínů. Podstatný v biblickém velikonočním příběhu je nechvalně známý Jidášův slib veleknězům jeruzalémského chrámu, že zradí svého přítele a učitele, Ježíše Krista. Od tohoto škaredého, černého činu zrady se odvozuje přívlastek dnešního dne.

Poslední večeře

Právě na Zelený čtvrtek se Ježíš naposledy setkal se svými učedníky. Jejich poslední společná večeře byla ve znamení dodnes platného obřadu přijí­mání chleba a vína na památku Ježíšovy oběti. V noci pak byl prorok v Getsemanské zahradě zatčen. Pojmenování čtvrtého dne pašijového týdne Zelený čtvrtek podle etnografů vychází od zeleného roucha užívaného v kostele, nebo snad od pověry, že toho dne se musí jíst pouze zelená strava: špenát, zelí, hrách a jarní bylinky.

Odlet zvonů

Čtvrteční mší začínají vlastní velikonoční oslavy. Naposledy zazvonily zvony a hned nato podle pověsti odletěly do Říma a zůstaly němé až do Bílé soboty. Jejich úlohu na venkově převzali chlapci s hlomozícími nástroji, na Plzeňsku zvanými klepačky, řehtačky, křístačky, kačery nebo tratary. Dodnes se na Zelený čtvrtek v poledne na řadě míst regionu scházejí místní kluci u kapličky nebo křížku, obejdou všechna stavení a hlukem připomínají Kristovu oběť. Rituál pokračuje po celý pátek a končí sobotním vybíráním koledy. Ke každé obchůzce patří i malé zastavení, tichá modlitba či šeptané přání.

Čas očisty

Zelený čtvrtek byl také dnem velkého úklidu. Hospodyně ráno zametly a smetí spálily, aby se v domě nedržely myši, blechy a jiná havěť. Vstávalo se časně, následovala společná modlitba a omývání studenou rosou, aby nemoc po celý rok nevešla do těla. Voda byla důležitá v průběhu celých Velikonoc. Stejný význam měla i země, se kterou se zásadně nehýbalo, tedy neprobíhaly jarní práce, a lidé ji prosili, aby přijala jejich bolest. Hospodář na Zelený čtvrtek po západu slunce kropil stavení i dvůr svěcenou vodou na ochranu před čarodějnicemi.

Den ticha

Pašijový týden vrcholí posvátným třídenním, Velkým pátkem, Bílou sobotou a Božím hodem Velikonočním. Velký pátek byl dnem smutku, jedním z nejtišších dnů v roce. Jako by se zastavil čas, nekonaly se mše, nezvonily zvony a nezněly varhany. Ani pracovat se na Velký pátek nemělo, v mnoha domácnostech se téměř nemluvilo a podávala se jednoduchá postní jídla.

Hody do Provody

Ještě i Bílá sobota byla dnem postním. Její název je odvozen od bílého oblečení těch, kteří byli v ten den pokřtěni a přijati do řad církve. Teprve neděle, Boží hod Velikonoční, byl skutečně veselým dnem. Podle evangelií vstal Ježíš z mrtvých. Konají se slavnostní bohoslužby a pak bohaté rodinné obědy. Dodnes mnohde trvá i zvyk posvěcování svátečního pokrmu. Jak hlásá i známé říkadlo, slavné hody potrvají až do Provody, tedy Provodní neboli Bílé neděle, která následuje hned po Velikonocích.