Milan Chladil by měl dnes devadesátiny

Na světě je tolik dobré muziky – říkával jeden z našich nejoblíbenějších zpěváků Milan Chladil, který zpíval hudbu mnoha žánrů. Natočil na 350 písní, 28 let byl sólistou Orchestru Karla Vlacha. Zpěv studoval na pražské konzervatoři u profesora Karenina. Měl hezký, příjemný, jadrný a zdravý hlas a mezi zpěváky byl v polovině padesátých let vzácným jevem i pokud jde o odborné hudební vzdělání. Dovedl se rvát s nepřízní osudu, neobtěžoval okolí zbytečnými stesky a problémy, naopak, šířil kolem sebe radost a dobrou náladu. Miloval fotbal, zvířata i lidi. Ještě v roce 1964 stačil jako poslední zástupce swingové éry získat Stříbrného slavíka. Měl stabilní obecenstvo, stabilní uměleckou úroveň i stabilní výsledky v prodeji desek. Už tenkrát v šedesátých letech najezdil přes 5 tisíc kilometrů za měsíc a nijak se to na jeho pěvecké výkonnosti neprojevilo.

Za volantem auta, nikoli však pro nadměrnou rychlost, ale pro náhlou srdeční příhodu, však život zpěváka Milana Chladila v roce 1984 skončil. Jeho životní tempo bylo příliš rychlé a na své zdraví neměl čas. Byl pověstný tím, že po návratu i z dalekého koncertu byl už ráno v osm na nohou. V prvé polovině osmdesátých let u nás ještě nevycházel bulvár, takže o životě, eskapádách a nápadech zpěváka Milana Chladila vědí své už jen pamětníci. Posledním městem, které jeho hlas slyšelo, byly Kašperské Hory.