Milé setkání, večery plné příběhů i tradice. To vše stále zažívají při draní peří u Vítovců v Běšinech na Klatovsku

14. leden 2017

I když už si dneska můžeme polštář a peřinu koupit prakticky kdykoli, ještě stále se najdou místa, kde se každou zimu scházejí dračky, aby nadraly zase nějaké to peří někomu do výbavy. Například u Vítovců v Běšinech na Klatovsku. Někdy tam ženy derou čtrnáct dní, někdy méně, záleží na tom, kolik se ten rok podařilo nashromáždit peří. Jenže husy se dnes už chovají spíš na maso než na peří, a tak ženy v Běšinech letos možná derou naposledy.

Dlouhý stůl a na něm leží hromada peří. Kolem sedí mnoho žen, vesele si povídají a derou. A jak se to vlastně dělá, popisuje Vlasta Smolíková, která dere peří od dětství: „Peříčko vezmete za špičku a z obou stran stáhnete. Ty větší jdou některé špatně, protože jsou tvrdší. Po stažení se pápěrka hodí pod stůl a tady se dělá hromádka. Někdy se to přetrhne, ale i tak je to dobře.“


Draní peří byla praktická činnost, kterou vykonávali většinou ženy na venkově. Ty se scházely ve skupinách a za dlouhých zimních večerů, ručně oškubávaly praporky peří z ostnů, neboli brků a pírek z čistého husího nebo kachního peří. Bez ručního oddělení od tvrdých částí per, nebylo možné peří vkládat do peřin či do polštářů, jinak by procházelo sypkem. Prázdným brkům zbavených praporků peří se říkalo pápěrky. Z větších per se potom mohly vyrobit tak zvané mašlovačky, se kterými se potíralo při pečení pečivo.

Podle Vlasty Smolíkové byly dříve husy v každé chalupě a při lampách petrolejkách se dralo. Při tom se vyprávěly příběhy, což staří lidé uměli, a byly to krásné večery. Celou zimu se chodilo od chalupy k chalupě, kde se nejen dralo peří, ale krátil se tím i čas, a byla zábava. A ani dnes tomu není jinak. Ženy se scházejí a povídají si o svých zájmech i životě.

Deset hus a pět let rovná se jedna výbava

Letos dodala peří Valérie Vališová. Ta říká, že nastřádat peří na dvě peřiny a dva polštáře trvá přibližně pět let. K tomu je potřeba alespoň deset hus. Například peří do jednoho polštáře se dere přibližně dva dny.
Mezi dračkami je i paní Vítovcová, které je přes osmdesát let. Ta se na draní vždy velmi těší. A jak říká, vždy se na draní velmi těší. Na milé setkání i popovídání.

Nadrané peří se dává do velikého hrnce pod pokličku, aby nelétalo po místnosti.

Letošní draní je pravděpodobně poslední. „Dcera slíbila, že už je to letos naposledy. Já se s tím, ale nějak nemůžu vyrovnat. Kdyby ale ženy řekly, že opět přijdou, budu ráda a zase se sejdeme,“ dodává paní Vališová a všechny ženy doufají, že se příští rok u draní opět setkají.

Milé setkání, večery plné příběhů i tradice. To vše stále zažívají při draní peří u Vítovců v Běšinech na Klatovsku
autor: jik
Spustit audio