Muž mnoha profesí Adolf Hoffmeister

Původním vzděláním byl Adolf Hoffmeister právník. Práva absolvoval na pražské UK v roce 1925 a poté se skutečně po nějaký čas právní praxi věnoval. Ale už v roce 1927 ho jeho obdiv k umění přivedl do Osvobozeného divadla. S dvojicí V+W spolupracoval během několika sezón, psal pro ně divadelní hry, ale současně se věnoval novinařině (byl redaktorem Lidových novin, v letech 1930-32 pak působil v Literárních novinách).

V roce 1939 emigroval do Paříže, po kapitulaci Francie se vydal do Maroka, tam byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora. Podařilo se mu vyváznout, procestoval několik zemí, posléze zakotvil v New Yorku. Stal se zde hlasatelem a redaktorem Hlasu Ameriky. Po válce se vrátil domů, pracoval pro UNESCO. Po únoru 1948 se dal do služeb nového režimu, stal se velvyslancem ve Francii. V 50. letech působil jako pedagog na Vysoké škole umělecko-průmyslové, v letech 1954-6 byl jejím rektorem.

Hoffmeister byl neobyčejně aktivní v celé řadě společenských rolí (stal se mimo jiné předsedou Svazu čsl.výtvarných umělců, předsedou Československého PEN klubu), vedle toho sám psal (prózu, hry, básně i cestopisy), překládal, ilustroval knihy, kreslil karikatury slavných osobností, navrhoval známky, organizoval domácí i zahraniční výstavy. Patřil k významným osobnostem české meziválečné kultury.
Po roce 1970 ho potkal osud podobný osudům mnoha dříve přesvědčených a zanícených levicových intelektuálů – byla mu zakázána veškerá veřejná i publikační činnost. Nesměl ani vystavovat svá výtvarná díla. Zemřel v červenci roku 1973 ve věku jedenasedmdesáti let.

Ve zvukové ukázce slyšíme Hoffmeisterovo hodnocení výstavy o československém odboji, kterou zahajoval 19.8.1946 v Paříži spolu s Janem Masarykem a Vlado Clementisem. (Z vysílání československé sekce francouzského rozhlasu.)