Naďa Urbánková: Závidím
Nechce se ani věřit, že píseň Závidím se stala českým hitem už před více než padesáti lety. Její nadčasový text napsal Jiří Grossmann. Vyjádřil v něm pocity člověka, který ví, že má nemoc, kterou nepřekoná. Píseň se stala klenotem české populární hudby.
Saxana, Kávu si osladím, Závidím, Zelená je tráva, malý přítel z města N, Žárlivý kakadu nebo Kdo vchází do tvých snů má lásko – to jsou jen některé z mnoha hitů, které do naší populární hudby přinesl rok 1972.
Jako první v roce 1966 nazpíval melodii, kterou u nás známe pod názvem Závidím, italský zpěvák Adriano Celentano, zpívá v ní o ztrátě domova v dětství. V té době ještě český textař a muzikant Jiří Grossmann nebyl členem divadla Semafor. Měl ale už za sebou tehdy smrtelnou Hodgkinovu chorobu, která mu byla diagnostikována během základní vojenské služby. Tehdy se ale ještě podařilo onemocnění chirurgickým zákrokem odstranit. O tři roky později, v roce 1969, když mu bylo 28 let a jeho kariéra s Jiřím Šimkem byla v divadle Semafor na vrcholu, se však nemoc ozvala znovu. Jeho pobyty v nemocnici byly čím dál častější a Jiří Grossmann si uvědomoval, že se blíží konec. O své nemoci nikomu neřekl.
Své pocity vyjádřil v písni, kterou nazval Závidím. Byla natočena v roce 1969, nazpívala ji Naďa Urbánková. Na přání Grossmannovy maminky ji pak zazpívala i na pohřbu Jiřího Grossmanna v prosinci roku 1971. Píseň měla obrovský úspěch a jistě přispěla k tomu, že v roce 1972 Naďa Urbánková vyhrála anketu Zlatý slavík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
