Naše nejhlubší studna zatím neodkryla všechna svá tajemství

26. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leckomu se při pohledu dolů může zatočit hlava

Nejhlubší studnu v České republice najdete v Plzeňském kraji, konkrétně v okrese Rokycany, na zámku Zbiroh. Její hloubka činí 163 metrů. Pozoruhodná hloubka ale není vše, čím se studna může pyšnit. Je také opředena legendami a nejedním dosud neodhaleným tajemstvím.

„Studna je pravděpodobně nejznámějším objektem zbirožského hradu a zámku. Vznikla zřejmě ze stavu hradu, jak se domnívají kronikáři, ale není úplně vyloučeno, že mohla vzniknout i o něco později,“ uvedl vedoucí expozice zámku Zbiroh Martin Caletka. Studna bývá mnohdy uváděna jako nejhlubší studna v celé Evropě. Ještě hlubší studnu však mají podle Martina Caletky na německém hradu Kyffhausen.

Studna má krom pozoruhodné hloubky i zvláštní tvar, ten je totiž obdélný a nikoliv kruhový, jak bývá zvykem. „Tento obdélný tvar, který postupně rotuje a vytváří šroubovici, byl utvořen pravděpodobně proto, aby držel stabilitu v této hloubce, protože ten tlak buližníku, velmi tvrdé skály, je obrovský. Aby se studna nezhroutila do sebe, zvolili stavitelé tento tvar. Studna má svůj vlastní pramen, který vytváří sloupec vody o výšce několika desítek metrů, takže voda je tu stále dostupná, nicméně dnes už není využívaná tak, jako byla dříve – od středověku do 18. století, kdy byla studna nahrazena vlastním vodovodem,“ popsal Caletka.

Jak je možné, že studna tehdy vznikla?

„Je složité odpovědět, můžeme se pouze domnívat a usuzovat podle jiných studen. Pravděpodobně se jednalo o nějaké důlní odborníky, což bylo vždy, pokaždé, když se hloubila podobná studna, tak u toho byli nějací havíři – příbramští, kutnohorští atd. Zřejmě se postupovalo metodou prudkého zahřívání a zchlazování té horniny. Buližník pod tímto vlivem praská, puká a dá se trochu lépe odtěžovat, ale zároveň je to v podzemí velmi nebezpečná metoda,“ vysvětlil vedoucí expozice.

První záznamy o studni pocházejí ze 16. století a týkají se především čištění tohoto objektu: „Studna byla čištěna v minulosti vícekrát. Dokonce je zaznamenáno, že v 18. století během čištění zemřel jeden z důlních pracovníků, jelikož se zde otrávil důlními plyny. Poté byla studna zasypána. Těsně před koncem druhé světové války do studny nacisté, při útěku ze zámku, naházeli zbytky materiálů, které nestačili naložit a odvézt. Jednalo se o německé spisy, zbraně a podobně,“ řekl Martin Caletka.

Materiál ležel ve studni desítky let. Část byla vyzdvižena během čištění studny v 60. letech 20. století, jak uvedl vedoucí expozice. „Další velké čištění proběhlo už při restauraci zámku po roce 2004, kdy rok a půl byla studna postupně zkoumána a čištěna. Byla vyčištěna až po úroveň falešného dna, které je ve hloubce 112 metrů, a které tam pravděpodobně také vytvořila německá armáda. Nevíme přesně z jakého důvodu,“ dodal.

Je studna zaminována?

Dohady o tom, zda je studna zaminována, se nepotvrdily u falešného dna, které je dnes odstraněno. Zde se miny skutečně nenašly. „Co je ale velkou záhadou, je boční chodba, která nad úrovní bývalého falešného dna vede ze studny někam ven, ať už do skály jako puklina, anebo někam na úbočí, třeba jako úniková cesta. To bohužel nemáme prozkoumáno,“ sdělil Caletka.

Během čištění zbirožské studny plzeňskými potápěči v 60. letech se zde odehrálo něco velmi znepokojivého, jak popsal Martin Caletka: „Při spouštění do studny se jednomu z těchto účastníků pravidelně v jednom místě ve skále zjevovala postava, která nápadně připomínala podobu středověkého horníka. Byla to postava malého vzrůstu, hubená, s kapucí na hlavě a hubenýma rukama, které natahovala proti potápěči. On se toho pokaždé lekl tak, že žádal o vytažení a musel hned vyjet nahoru na vzduch, aby se uklidnil. Stalo se mu to dvakrát a poté už do studny nevstupoval.“

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio