Nejlépe by bylo, kdybychom neřáda zabily, spřádaly plán matka s dcerou

V dubnu roku 1918 došlo ve Kdyni na Domažlicku k tragickému vyústění dlouhodobých rodinných sporů. Stala se tady tenkrát vražda.

Na vraždě se tehdy podílela téměř 60letá Terezie Perschonová a její 23letá dcera Marie. „Obětí vraždy byl bratr Perschonové Josef Vondraš. Nejlépe by bylo, kdybychom neřáda zabily, nebo já si vezmu život sama, pronesla Perschonová ke své dceři Marii, protože už nemohla vydržet vztahy, které v jejich rodině dlouhodobě panovaly,“ uvedl ředitel Státního oblastního archivu v Plzni Karel Řeháček a pokračoval:

„Terezie se nesnášela se svým bratrem, který se v roce 1917 vrátil z války, ujal se zděděného majetku a hospodařil právě s Perschonovou a její dcerou. Soužití to ale bylo obtížné. Špatné vztahy vedly k neustálým hádkám, Vondraš obě ženy týral a svoji neteř Marii dokonce vyhnal z domu. Osudová myšlenka byla tedy vyřčena a také realizována.“

Do buchet přidala speciální ingredienci

16. dubna 1918 Marie, jež se mezitím k matce znovu vrátila, pekla buchty. Do dvou z nich přidala speciální ingredienci: „Šlo o prášek nalezený v plechové krabici schované pod prknem na záchodě. Ty dvě buchty upekla zvlášť a dala je strýci s sebou na cestu do Plzně. Strýc odjel, vrátil se, ale vrátil se rozčilený. Měl průjem, bolesti břicha a zvracel. Vy jste mě otrávili! Křičel.,“ popisoval poslední okamžiky strýce Řeháček. Josef Vondraš totiž ještě toho dne zemřel. Lékař otravu neodhalil, a tak byl jako příčina smrti uveden zápal plic

„Záměrem bylo strýce zabít, jenže šlo jen těžko odhadnout množství. Takže on se sice vrátil, ale záhy zemřel. Jeho sestra zdědila majetek, ale její dcera Marie byla hloupá,“ pokračoval ředitel SOA v Plzni.

Jak celý příběh pokračuje si můžete poslechnout v přiložené reportáži.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio