Zločiny staré Plzně a okolí
Na šest zmařených mladých lidských životů můžete vzpomenout, až půjdete Koterovskou ulicí
Ke konci první světové války se přímo v Plzni odehrála tragédie. Tragédie, která byla v důsledku naprosto zbytečná. Došlo k ní 21. června roku 1918 na Koterovské třídě.
To osudné odpoledne stál na rohu Barrandovy ulice a Koterovské třídy před pekařstvím Františka Šollara nákladní automobil s moukou. „Tato mouka byla určena k tomu, aby se z ní upekl chléb a pečivo. Jenže Plzeňané už byli nesmírně neklidní, jelikož již dlouhodobě nedostávali dávky potravin, na které měli nárok, nebylo prostě kde brát. Hladoví lidé tak drancovali obchody, přepadávali povozy s moukou a rabovali, kde se dalo. Chtěli prostě přežít,“ řekl na úvod ředitel Státního oblastního archivu v Plzni Karel Řeháček.
Muži byli tehdy v práci a starost o jídlo tak ležela především na ženách a dětech. „21. června se na tomto místě sešlo zhruba 300 lidí, kteří se snažili automobil s moukou rozkrást,“ sdělil Řeháček. Četníci a vojáci měli za úkol tomu za každou cenu zabránit. Přehradili tedy Koterovskou ulici.
„Vojákům tehdy velel dvacetiletý poručík Oskar Würfel, plzeňský rodák. Měl na povel 15 maďarských vojáků, kteří k Plzni a Plzeňanům neměli vůbec žádný vztah. Würfel nechal zastavit dav střelbou. Jestli tam byla nějaká provokace ze strany lidí, to je otázka. Údajně jeden z vojáků předtím uklouzl a padl na zem, ale zřejmě skutečně pouze sám uklouzl, takže k žádnému zásahu demonstrujících nedošlo. V tak vyhrocené situaci je ale každá takováto záležitost jiskrou, která zažehne požár,“ popsal smutné okamžiky ředitel archivu.
Würfel zavelel „feuer“ a tím došlo ke střelbě, která zapříčinila smrt 6 mladých lidí. 1 raněný zemřel na místě, ostatní většinou ještě týž den v nemocnicích. „Většinou to byli školáci, adolescenti, prostě mladí lidé. Došlo k nejstrašnější tragédii, která se stala v době první světové války přímo v Plzni na civilním obyvatelstvu. K ničemu podobnému předtím ani potom nedošlo, když tedy pomineme nešťastný výbuch bolevecké muničky, kde bylo mrtvých samozřejmě daleko více, ale zřejmě bez cizího zavinění,“ řekl Karel Řeháček.
Roku 1923 došlo k exhumaci zabitých a k jejich uložení do společného hrobu na ústředním hřbitově v Plzni na Doubravce. Památku na tuto neblahou událost dodnes najdeme v místech, kde k ní došlo, tedy přímo v Koterovské ulici. Jedná se o pamětní desku na jednom z domů a také o několik kulatých pamětních desek zasazených v chodníku. Jedna z nich je více popsána v audiu.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka