PC hry nebo fantasy literatura. Tam nejčastěji narazíte na slovo lore

Se samotným slovem lore se často setkáváme např. u fantasy literatury nebo počítačových her – tam lore obsahuje údaje o tom, proč daný svět funguje tak, jak funguje, i když to není přímo řečeno v ději. Například ve světě Harryho Pottera je pro pochopení mnoha situací dobré vědět, co znamená, že má někdo smíšenou krev, i když se tato informace běžně neopakuje. Také Tolkienův svět Středozemě, zachycený v dílech jako Hobit nebo Pán prstenů, je plný reálií, odkazů na události, postavy a jejich vztahy, u nichž fanoušci oceňují vzájemnou provázanost a promyšlenost jazykového ztvárnění. V českém prostředí bychom mohli pro příklad uvést rozsáhlý lore využívaný v divadelních  hrách Divadla Járy Cimrmana. Tento lore bývá označován pojmem „cimrmanologie“ a odkazuje jednak k mnoha faktografickým údajům ze života, doby a vztahů slavného českého fiktivního génia, jednak ke způsobu jejich prezentace pomocí odborného, vědeckého stylu.

Význam slova se postupně rozšířil. Obecně se týká zvyklostí, vědomostí, pravidel nebo tradice nějaké skupiny, společnosti nebo prostředí, bez které nepochopíme narážku, vtip, chování nebo vztahy mezi lidmi. Může jít o dlouhodobé vztahy v kolektivu, rodinné historky nebo interní narážky – prostě o něco, co „musíme znát“, jinak nám unikne pointa. Dobrým příkladem jsou zde takzvané „rodinné hlášky“ nebo „rodinné historky“, které sdílí členové jedné rodiny často i po mnoho generací a odkazují na ně v různých kontextech a situacích jako na rodinná rčení. Pro nezasvěceného jsou tyto odkazy zcela nesrozumitelné, ale obsahují důležité informace o fungování, historii a tradici v dané rodině.

Slovo lore v češtině

Výraz lore se v současnosti poměrně úspěšně začleňuje do jazykového systému. V psané formě si sice ponechává svou anglickou podobu lore, což není příliš výhodné zakončení z hlediska skloňování, ale v mluveném projevu se vyslovuje [lor] se zakončením na souhlásku. Díky tomu se přirozeně přiřazuje k podstatným jménům rodu mužského neživotného podle vzoru hrad: mluvíme tedy o loru. V běžné komunikaci funguje jako plnohodnotné podstatné jméno. Zajímavé je, že se od něj zatím netvoří přídavné jméno – neexistuje nic jako *lorový nebo *lorní, přestože od složeniny folklor přídavné jméno folklorní běžně používáme. I to ukazuje, že samostatné slovo lore je v češtině zatím poměrně nové a jeho začleňování do jazykového systému stále probíhá.