Selská svatba na Plzeňsku / III. část: Předvečer svatby - muzikantské štandrle pod oknem nevěsty
Svatba na Plzeňsku se v minulosti odehrávala většinou v úterý (po 3. ohlášce) a trvala 3 až 4 dny. Večer před svatbou ženich nechával nevěstě zahrát zastaveníčko (štandrle) pod oknem.
„Štandrle“ hrávali muzikanti (nejčastěji dudák a houslista) nejprve u nevěsty, pak u ženicha, u družby a když byla hodně bohatá svatba, pak také ještě všem hostům postupně u jejich stavení. Někdy se zašlo i k přespolním a taková muzikantská výprava pak končívala třeba až o půlnoci.
Střelba z bambitek
Při cestě za nevěstou stříleli muzikanti s ženichem z bambitek a už z dálky tak o sobě dávali hlasitě vědět. Poté, co se hudebníci dostali pod okno nevěsty, začali hrát nejprve smutnou píseň (nejčastěji „Pod okýnkem stával“). Při ní se nevěsta zavřená v komoře (a přemýšlející o brzké změně svého stavu) většinou ještě více rozplakala…
První píseň hraná při zastaveníčku pod oknem nevěsty:
„Pod okýnkem stával, na housličky hrával, na svou nejmilejší smutně povolával.
Spíš-li nebo nespíš nebo mne neslyšíš, nebo mi, má milá, otevříti nesmíš?
Ach, já dávno nespím, dobře tebe slyším, ale tobě, drahý, otevříti nesmím…“
Po počáteční smutné melodii pod okénkem nevěsty pak už hudebníci spustili nějakou veselou skočnou. Když přehráli tři nebo čtyři melodie, vyšel z domu hospodář (otec nevěsty) s džbánkem piva v ruce a pozval všechny venku stojící dovnitř slovy: „Vítám vás švarní mládenci, vejděte do sednice, byste po daleké cestě sobě odpočinuli a něčím se občerstvili.“
Všechny mý družičky za stolem sedíte…
Na výzvu hospodáře muzikanti vešli do světnice, kde na lavicích seděli nejbližší přátelé, družička i ostatní mladá děvčata (kamarádky nevěsty). Nevěsta ale chyběla. Seděla v komoře a smutně přemýšlela o tom, že už to nebude trvat dlouho a bude muset navždy opustit své rodiče i sourozence.
Tanec a společná večeře
Uvnitř stavení už muzikanti hráli vesele - družba zašel do komory pro nevěstu, zatančil si s ní jeden tanec a pak ji zavedl k ženichovi. Postupně se do tance přidali i ostatní přítomní, vesele se tančilo a každý si chtěl zatančit s nevěstou. Po tanci následovala bohatá večeře (většinou nechyběla jelita a jitrnice) a po ní se zase tančilo. S blížící se půlnocí se ale myšlenky všech už ubíraly hlavně k následujícímu dni, ke dni svatebnímu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
