Koloveč pamatuje obrovský požár. Shořelo více než 50 domů

Muzeum techniky a řemesel má více než 7000 exponátů, a představuje 67 řemeslných dílen a živností|foto:Anděla Blažková, Český rozhlas

První písemná zmínka o Kolovči pochází z roku 1197. Někdy se mylně uvádí ta Koloveč, to je špatně. Koloveč je vždy v mužském rodu, tedy ten Koloveč. „Patřil vždycky řádu premonstrátek v Doksanech u Litoměřic, po husitských válkách různým šlechtickým rodům -  pánům z Roupova, pánům ze Žákavy, pánům Černínům z Chudenic,“ přibližuje zdejší historii kronikářka Petra Křížová. Za rodu Černínů z Chudenic ves velmi vzkvétala. „Měli jsme tady dvanáct obuvníků, jedenáct krejčích, sedm truhlářů, dvanáct hrnčířů, takže to byla velmi prosperující ves," vypočítává.

Do konce 15. století tam byla středověká opevněná tvrz s vodním příkopem, která patřila pánům z Roupova. Na místě tehdejší tvrze byl poté vystavěn kostel. Rok 1729 se zapsal do historie Kolovče tragicky, postihl ho totiž velký požár. „Shořelo 51 domů, radnice, škola i kostel, který byl následně opraven,“ říká kronikářka.   

Jedním z možných výkladů názvu Koloveč je teorie, že to byla v dřívějších dobách kolová ves, čili ves na kůlech. Kronikářka Petra Křížová má ale v oblibě jinou teorii, která se opírá o poměrně zajímavý příběh. „Po bitvě knížete Břetislava u Brůdku se jakýsi jeho velmož vracel přes nás do Prahy. Polámalo se mu kolo a místní na něj volali - kolo vlečeš! Tak se tady uchoval název Koloveč,“ vypráví.

V Kolovči najdeme Muzeum techniky a řemesel, které má více než 7000 exponátů, a představuje 67 řemeslných dílen a živností. Městys Koloveč má 1030 obyvatel a patří k němu malá vesnička Zíchov. V Kolovči funguje i bohatá spolková činnost.