Selská svatba na Plzeňsku / V. část: Svatební den – před cestou do kostela, loučení s rodiči

29. březen 2026

Špalíček

Po dlouhých přípravách a třetí ohlášce v kostele nastal velký svatební den. Na Plzeňsku se svatba odehrávala většinou v úterý. Co všechno předcházelo cestě do kostela na oddavky? Jak probíhalo emotivní loučení nevěsty s rodiči a sourozenci a požehnání od rodičů? A jakou roli v tento den hrála družička?

Ráno ve svatební den začala „povinnost“ nejprve družbovi. Vzal muzikanty (dudáka a houslitu, později k nim přibyl i klarinetista) a šel sezvat hosty. Zastavil se také pro družičku. Nevěsta s ženichem snídali až po oddavkách, ale hostům se k snídani podávala hovězí polévka, kousek masa, droby, koláče a pivo. (Takto je popsáno např. v Pamětní knize Bolevce). Když se hosté u ženicha nasnídali, dostal ženich od svých rodičů požehnání a pak všichni nasedli do vozu a vyrazili s hudbou k nevěstě.

Příjezd ženicha k domu nevěsty

Čtěte také

Selská svatba na Plzeňsku / IV. část: Oblečení a úprava hlavy nevěsty a ženicha

Na příjezd ženicha s doprovodem už u nevěsty čekali také její hosté, kteří posnídali u nevěsty. Vrata ale byla zavřená a otevřela se až po zaklepání družby. Ten pak oslovil hospodáře slovy: „Slovutný pane hospodáři! Šetrně očekávám, že toto mé promluvení ve zlé obráceno nebude a Vy mě s těmito poctivými pány, paními, mládenci a pannami do příbytku svého dovolíte laskavé vstoupení, jako Vás všichni vespolek žádáme.“ Až pak se vrata otevřela a ženich s družbou a hosty mohl vstoupit.

Nevěsta ale byla schovaná v komoře obklopená družičkami. Třeba v Dýšině se nevěsta snažila ženicha zahlédnout dřív než on ji – skrz věneček, který pro něj měla připravený. Věřila, že tak ji bude ženich poslouchat a ne jí ubližovat. Nevěstu zavřenou v komoře musel družba vyplatit penězi, které sázel na dřevěný talíř prostrčený skrze dveře. Důležitým okamžikem bylo požehnání rodičů. Družba přivedl nevěstu k otci, který s panímámou stál uprostřed světnice. Vhodně je oslovil, nevěsta s ženichem pak poklekli a přijali požehnání, ze které rodičům políbili ruce. Nevěsta se pak dojemným způsobem loučila s rodiči, bratry a sestrami.

„Vás já se pane ženichu ptám, než vám ten šáteček s tou kytičkou dám…“

Po požehnání rodičů vystoupila družička, která nesla na talíři vyzdobený prut rozmarýny, zabalený v bílém šátku a oslovila nejprve ženicha, kterému rozmarýnu obřadně předala. Po svém výstupu vzala družička družbu k tanci, několikrát se s ním zatočila v kole a poté odběhla pro další prut rozmarýny, který si tentokrát družba připevnil za klobouk.

Řeč družičky před předáním rozmarýny ženichovi

Družička:

„Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, vítám vás všecky napořád,

Ať je vás sto nebo padesát. Ať je vás sto nebo dvě,

My vás s nevěstou vítáme obě dvě.

Vás já se ale pane ženichu ptám, než vám ten šáteček s tou kytičkou dám,

co je Vám milejší, ten šáteček, ta kytička nebo panna nevěstička?

Ženich: „Nevěstička“

Družička:

„To se mi, pane ženichu, nelíbíte, dyž ode mne všechno vespolek nepřímáte.

Vás já se ale pane ženichu ptám, než vám ten šáteček s tou kytičkou dám,

co je Vám milejší, ten šáteček, ta kytička ebo panna nevěstička?

Ženich: „Všecko vespolek.“

Družička:

„To se mi, pane ženichu, líbíte, že ode mne všecko vespolek přijímáte.

Tu máte šátek, v tom šátku kvítí, ať se Vás ta láska chytí,

Ať se Vás drží až do smrti. Dej Vám Pán Bůh štěstí

a mně ještě lepší.“

/Pamětní kniha Bolevce/

Poté už se účastníci svatby ozdobení rozmarýnami a stužkami seřadili do průvodu. Vpředu šla (někdy se také jelo) hudba (dudy, klarinet, housle), za ní nevěsta s družbou, pak družička se ženichem a pak ostatní hosté – vždy muži zvlášť (před ženami) a ženy zvlášť. Cestou do kostela hráli muzikanti písně převážně zádumčivé a nevěsta celou dobu plakala... Pan „falář“ už celý průvod očekával a oddavky mohly začít.

autor: Michaela Vondráčková