O jednom bohu, Spasiteli a zrození z panny

Je to příběh dávného a hrdého národa, který žil na území spravovaném mocnou a velkou říší. A ten národ měl své náboženství. Věrouku točící se kolem jednoho hlavního boha, boha velkého, mocného, spravedlivého a vítězného.

Svaté texty a radostná zpráva

Okřídlený strážný duch Farvahar, oblíbený symbol zoroastrismu. Persepolis, Írán|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Protože to byl národ nejen nábožensky založený, ale i milující vzdělání a písmo, měl své náboženství zapsáno do velkého množství textů, z nichž většina tvořila jeden ucelený soubor. V těch textech najdeme pojednání o tom, jaký je ten bůh, jaká je pravda o světě, co mají činit lidé a co je čeká na konci světa. Náboženství mělo i svého proroka, sice člověka, ale tak moc zahaleného závojem dávných časů, že je to postava napůl legendární. A ten prorok, uznávaný lidmi svého národa a svého náboženství, korunoval a završil své působení sdělením té nejhlavnější zprávy.

Je to zpráva o naději, o vítězství a odměně pro všechny. Je to zpráva o vykoupení, které přijde co nevidět. Vykoupení, které provede bytost, jež se už záhy zrodí na tomto světě a jež se pro svou nadlidskou podstatu stane vyvrcholením dosavadních dějin, vykupitelem lidstva, tím, který definitivně svým příchodem na svět ukončí čas věčného boje dobra se zlem, nastolí dobro a všichni lidé dosáhnou díky tomu spasení.

Neposkvrněné početí a Spasitel

Ohňový chrám starověkých Elamitů na území dnešního Íránu|foto:Shutterstock

Je zřejmé, že tento vykupitel nebude jen tak někdo, že vše kolem něj musí být nadpřirozené a neobyčejné a zvláštní, a tak i jeho zrození, jakkoliv v lidské podobě, bude podivuhodné. Onen prorok, o němž byla řeč, zvěstoval, že až přijde Spasitel na zem, bude zrozen ženou – ovšem ženou, která ho počala bez ztráty panenství; bude zrozen pannou, neboť ta o svůj věneček nepřišla ani ve chvíli Spasitelova početí. A je to navýsost podivuhodná okolnost, lidskému rozumu se vzpírající, ale takové už je to náboženství, tak zní poselství proroka, tak je to psáno ve svatých textech.

A i když část toho národa zprávu odmítla a nechtěla jí věřit, bylo dost lidí, kteří se k naději na počátek nového světa uchýlili a radostně a dychtivě očekávali příchod Spasitele. Pár mudrců dokonce usoudilo, že všechna znamení už nepochybně oznamují začátek té chvíle a vydali se podle hvězdy hledat místo, kde ona bytost přišla na svět.

Tak pravil Zarathustra

Zoroastriánský Chrám ohně v íránském Yazdu|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Že je vám ten příběh povědomý? Já vám to říkal… Odehrál se patrně před třemi tisíci lety… A vy si teď asi říkáte, že to je nějaká mýlka… Příběh se odehrál v dávné a daleké zemi Persii. Náboženstvím, které tam působilo, byl zoroastrismus, který se jmenuje podle svého hlavního představitele, proroka Zarathustry (toho, co si ho později vypůjčí Nietzsche) a svatými texty je soubor zvaný Avesta. Prorok Zarathustra učil, že panna zrodí Spasitele, jehož jméno zní Saošjant a ten pak ve své dospělosti spasí lidstvo porážkou zla, démonů daevů a nastolí řád podle jednoho boha, jenž se jmenuje Ahura Mazda. Lidé získají nesmrtelnost a nastane nový věk lidstva.

Tak tehdy pravil Zarathustra.