O lidech světem jdoucích

29. leden 2020

Jako „světem jdoucí“ byli v minulosti označováni lidé, kteří putovali městy, městečky a vesnicemi, nabízeli své služby, zboží, potřebné i méně potřebné věci. Chodívali dům od domu, obcházeli jarmarky a trhy, bývali světa znalí a hovorní. A ochotně informovali o událostech v blízkém i vzdálenějším okolí.

Do světa na zkušenou

Výsadní postavení mezi nimi zaujímali vandrovní tovaryši. Od ostatních se odlišovali především příslušností k řemeslu a přísnými cechovními pořádky. Řemeslničtí tovaryši se běžně po skončení učební doby vydávali do světa na zkušenou, za prací i za poznáním. Tovaryšský vandr byl dokonce vyžadován k získání cechovní mistrovské hodnosti. Na svých cestách využívali hospody zvané herberky a šenky doporučené tovaryšskými organizacemi. Tam získal vandrovní tovaryš určité zázemí, možnost ubytování, stravy, ale i zaměstnání u domácího mistra.

Hej, máme na prodej

Početnou skupinou lidí světem jdoucích byli obchodníci. Podomním prodejem potravinářského zboží se zabývali drožďaři, kteří v putnách na zádech roznášeli a hospodyním prodávali pivovarské kvasnice. Svůj sortiment nabízeli i tvarůžkáři, škrobaři a cibuláři. Výhradně o poutích a jarmarcích bylo možné potkat prodavače sladkého dřeva. Jiní světem jdoucí se zabývali prodejem spotřebních věcí. Plátno, kanafasy, šátky a jiné textilní zboží nosili na zádech v uzlech plátýnkáři. Papučáři nabízeli ke koupi bačkory zhotovené ze soukenných zbytků (šlaků). Šmejdíři nabízeli po domech přímo z krosny různé tkaničky, šňůrky, stužky, knoflíčky ke košilím, jehly a špendlíky.                          

Služby všeho druhu

Svoje zboží po domech nabízeli také vařečkáři, různí kartáčníci, sirkaři a podomní prodavači brousků. Světem jdoucí byli rovněž dodavatelé služeb nebo málo obvyklého zboží. Pouze několikrát do roka zavítali do vsi nebo do města šlejfíři, kteří brousili nože a nůžky. Kvůli povinnému úklidu před velkými svátky byli vítáni vápeníci, rozvážející na vozech kusové vápno. Hospodáři rádi viděli také kolomazníka. V některých oblastech chodíval po vesnicích pecák (pecivál). Dům od domu na požádání spravoval a vymazával pece a kamna, nebo vymetal saze. Na velkém hospodářství se uplatnili miškaři (zvěrokleštiči) a také sítaři, zhotovující síta na obilí nebo na mouku z drátěného pletiva a dřevěných lubů.                       

Krajánci, sekáči a zedníci

Když je řeč o lidech světem jdoucích, ve mlýnech se vždy našla práce pro krajánky a sekerníky. Vandrující mlynářští tovaryši pomáhali s mletím, starostí sekerníků byla oprava mlýnského složení a zejména zdrsňování mlecího kamene. Ve druhé polovině 19. století bylo obvyklé, že z horských a podhorských oblastí chodívali ženci a sekáči na sklizňové práce do úrodných rovinatých oblastí Hané, jižní Moravy, ale třeba i do Rakouska. Po vesnicích chodívali také hadráři, popeláři, kůžičkáři a dráteníci. Za sezónní prací ze svých vesnic často odcházeli i zedníci a jejich pomocníci.                                                                           

Žebráci a komedianti

K lidem světem jdoucím bývali počítáni i potulní cikáni. Prodávali různé kotlářské výrobky, řetězy a prosluli jako znalci koní. Cikánky věštily z ruky a vykládaly karty. Toulaví žebráci nebyli vítaní, k těm známým však byli lidé většinou shovívaví. Zábavu a rozptýlení přinášeli různí kejklíři, žertéři a komedianti, tedy herci a loutkáři. Po celý rok chodívali po vesnicích a městech kolovrátkáři (flašinetáři), potulní muzikanti, šumaři a harfeníci, a s nimi písničkáři, od nichž bylo možné dokonce i zakoupit veselé i mravoučné písně.

autor: Michaela Vondráčková | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio