Občanská iniciativa Charta 77 slaví 40. výročí
Václav Benda, Jan Patočka, Václav Havel, Pavel Kohout nebo Ludvík Vaculík. Ti všichni patřili mezi autory a první signatáře Charty 77. Letos je to přesně 40 let, co si připomínáme vznik této iniciativy, která kritizovala tehdejší vládu za porušování lidských a občanských práv a svobod. Do poloviny 80. let dokument podepsalo přibližně 1 200 lidí, a to nejen z Prahy. Svoji silnou buňku měla Charta 77 i v Sušici. Na konci sedmdesátých let ji tam podepsalo hned několik lidí, mezi nimi například Petr Hrach.
Kreslené vtipy Petra Hracha ze Sušice dělají radost čtenářům různých časopisů a novin. Za totalitního režimu ale pracoval dokonce jako topič. Chartu 77 podepsal již ve svých 24 letech a patřil mezi první signatáře v Sušici.
„Chartu 77 do Sušice přivezli bratři Černegové, kteří měli v té době kontakty na pražský disent. Chartě předcházely petice za povolení zpívání Jaroslavu Hudkovi a za propuštění Jana Prince. Samozřejmě hned na to následoval první kontakt s národní bezpečností. Když jsem potom podepsal Chartu, vše se rozběhlo jako na běžícím pásu. Například zadržení na 48 hodin. Na nich jsem byl asi šest krát. Ostatní výslechy ani nespočítám,“ vzpomíná Petr Hrach.
V Sušici bylo podle Petra Hracha přibližně 12 chartistů. Kolem 80. roku byla dokonce Sušice, hned po Praze, druhým městem, co do počtu obyvatel, s největším počtem disidentů. Potom následovala akce „Asanace“, kterou chtěl tehdejší režim vystěhovat co největší počet chartistů do zahraničí, například do Rakouska. Pod tlakem psychického i fyzického nátlaku a vydírání se mnoho disidentů skutečně z tehdejšího Československa odstěhovala. A tak i v Sušici chartistů značně ubylo.
A odchod nabízeli i Petru Hrachovi. „Já odejít nemohl. Jednak jsem tu měl nemocnou matku a za druhé jsem nechtěl být jako zajíc, který před něčím utíká,“ vysvětluje.
A život šel dál
Petr Hrach se oženil a odstěhoval do Prahy. A i zde se živil jako topič. Na ta léta však vzpomíná velmi rád, protože se scházel s výbornými lidmi, kteří byli špičkou tehdejšího disentu. Následoval rozvod a návrat zpět do Sušice. Tam však začaly starosti se zaměstnáním.
„Ačkoliv jsem měl tři roky průmyslovky a všechny potřebné topičské zkoušky, reakce byly stejné. Nejprve byly nadšení, a když zjistili, kdo jsem, přišlo odmítnutí. Došlo to dokonce tak daleko, že se lidé se mnou báli bavit a přecházeli na druhou stranu silnice. Paradox celé situace přišel po 17. listopadu 1989. Ti samí lidé, kteří se mi vyhýbali, se ke mně najednou začali sami hlásit, „říká Petr Hrach.
Ten za minulého režimu mimo jiné žádal několikrát o vrácení pamětní desky americkým vojákům na budovu sušického muzea. Ve vězení byl naposledy v roce 1989 a to za to, že s ostatními chartisty připravoval v Sušici vzpomínkové shromáždění k 28. říjnu. V roce 2013 získal pamětní odznak účastníka odboje proti komunismu.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Feriho kauza před soudem ve Štrasburku? Čtveřice žen podala stížnost proti odložení svých případů
-
Invaze do Kurské oblasti se podle expertů obrátila proti Kyjevu. Nazývají ji ‚strategickou katastrofou‘
-
Analytik Tureček: Izrael dostal sám sebe do pasti. Rukojmí už nejsou prioritou
-
Reakce na Západ, řekl Putin k odpálení nové rakety. Pohrozil jejím namířením na další země