Občanská společnost

O škodách, které nedávno způsobily přívalové deště v Ejpovicích, jsme už podrobně informovali. Autor dnešního komentáře Jiří Tomáš Blažek se zamýšlí nad pomocí, kterou ejpovickým, kromě jiných, poskytli občané z Veselí nad Moravou....

Dnes ty mně, zítra já tobě. Takto jednoduše zní nepsaná úmluva o pomoci v jakékoliv oblasti lidského činění. Může to být přihrávka na gól, může to být pytel cementu, může ale jít o peníze mnohem větší, ale ono o peníze v našem případě tolik nejde.

V minulých dnech se přes obec Ejpovice přehnala zkáza, jejíž v korunách vyčíslitelné následky budou nakonec v řádech desítek milionů korun. Něčím vypomůže stát, to je jeho, řekněme povinné ručení, něčím pojišťovny, něčím obec sama. Ledacos si budou muset lidé doplatit sami, protože když počítá stát a pojišťovny, a to je stejné na celém světě, vždycky nakonec dost peněz na obnovu chybí.

záplavy

To nejdůležitější tedy dodají občané; občané Ejpovic, samozřejmě, a také zcela samozřejmě, občané Veselí nad Moravou. Ejpovičtí jim totiž pomohli před několika lety, kdy Veselí bylo nakrátko pod řekou Moravou. Nyní, opět nad ní, vracejí jeho občané pomoc občanům Ejpovic. Přirozené, řekněme, ale za pozastavení to stojí. Jde totiž o princip toho nejsvatějšího sousedství, o projev oplátky sice noblesně džentlmenské, ale oplátky bez patosu, bez závazků. Ejpovičtí kdysi nevzkázali na Moravu nic o tom, že kdyby se jim něco přihodilo, že si řeknou, a Moraváci tehdy neříkali a nehlásili do světa závazky, že až se strhne v Ejpovicích čina, že na škodu připlatí.

V Ejpovicích se čina strhla a vzala s sebou hodně předešlé práce, hodně peněz. Přinesla ale, a to přinejmenším, skvělou zprávu o stavu občanské společnosti. U nás zatím není občanská společnost nic betonově pevného, nic příliš tradičního, ale jestli se do jejích základů dostanou prvky takovéto českomoravské malty vzájemnosti, nemůže jít o špatnou partu lidí. Nikdo nikomu nic neslibuje a všichni všechno plní. Tak to jde mezi občany. Zkusme věřit tomu, že stejně a bez přílišných okolků, pomůže ejpovickým i stát. Vzorem mu tentokrát byli sami jeho občané. A jestli my občany chválíme, stát by jim měl jít příkladem daleko štědřejším. A vůbec to nebylo a není o penězích...

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová