Odyssea: Ach, nech mě spát

Plzeňská rocková líheň dala v 70. a 80. letech tuzemsku několik kvalitních tancovačkových kapel. Jednou z těch neznámějších byla Odyssea. Prosadila se vlastní tvorbou, na české poměry nadprůměrnou. 

Odyssea začala svůj název používat na podzim roku 1979. V 70. letech existovalo na Plzeňsku několik kvalitních tancovačkových kapel, ale nejznámější z nich byly postupně Koule, později Vozembouch a ještě později Odyssea. V nich průběžně figurovali stejní muzikanti - kytarista Václav Běhavý, baskytarista Jan Nový-Cimbura a fenomenální bubeník Jiří Lokajíček. Když si pod tlakem nepřejících totalitních úřadů hudebníci naposledy měnili název, dali svým fanouškům vybrat. Ti z předložených asi sta návrhů vybrali ten, který se jim nejvíc líbil. Symbolizoval nelehké fungování tehdejších bigbítových skupin, vždyť Odyssea v přeneseném významu znamená dlouhé bloudění či putování s množstvím útrap. Tak životu své oblíbené kapely rozuměli její skalní fanoušci.

Sestava Václav Běhavý, Jan Nový-Cimbura, Jiří Lokajíček a Radko Andrejs se na začátku 80. let stala velmi oblíbenou českou zábavovou kapelou, i když nehrála typický západočeský tancovačkový rock, na zábavách měla vždycky narváno. Jako jeden z mála souborů tohoto typu měla Odyssea v roce 1983 více než stovku vlastních, rytmicky, melodicky i textově nadprůměrných písní. Hraje dodnes a klidem dnes můžeme říci, že Odyssea je jedna z nejlepších tuzemských kapel.

autor: Jaroslav Kopejtko | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.