Olympic chystá 24. album. Už bych bez toho nemohl být, říká Petr Janda

Olympic ve Stříbře|foto:Martina Sihelská, Český rozhlas

Koncert byl plně obsazený, sedící návštěvníci zpívali, někteří i vstali a tančili v uličce, ke konci koncertu se všichni zvedli, dlouho tleskali a žádali přídavek.

Petr Janda před koncertem odpočíval u kávy v zákulisí a sledoval fotbalový zápas mezi Bohemians a Slavií. Jako velký fanoušek Bohemky byl sice trošku zklamán, že jeho tým prohrál, ale svým fanouškům to najevo nedal. Naopak všechny nabil svým úsměvem a temperamentem.

Říkal jste, že rád lyžujete, kde vás můžeme potkat na sjezdovce?

Já tedy nejsem úplně dobrý lyžař, ale opravdu rád lyžuji už od dětství. A moc se vždycky bojím, nevím proč. Jako kluci jsme měli šílené vybavení, nebili jsme bohatí, ale bavilo mě to. Jezdím hlavně do Krkonoš, ale zkusil jsem i sjezdovku v Itálii. A pořád mám respekt, takže jezdím opatrně a mám radši spíše ty menší sjezdovky.

Nenapadlo vás někdy zkusit také Šumavu?

Šumavu mám rád, jezdím na Lipno, ale v létě. Prostě voda, lodičky a tak, hlavně s dětmi. Mezi Pražáky se říká, že Šumava je nádherný park, že tam opravdu je potřeba jet. Člověk ani neví proč, ale prostě ta Šumava je krásná.

Možná chodíte i na houby...

Někdy ano, spíše tam u nás, tedy u Kostelce nad Černými lesy. Ale, že bych byl nějaký velký houbař, to teda nejsem. Abych se třeba sebral a jel kvůli houbám padesát kilometrů, to fakt ne.

Máte vazbu na náš Plzeňský kraj?

Co se týče Plzeňského kraje, mám ho moc rád. Tatínek se narodil přímo v Plzni a já to tu tak cítím, že se mi tu líbí a mám to i ve spojení s tou Šumavou.

Kolik máte koncertů do konce roku?

Po Stříbře se vracíme na Prahu a do konce roku je to asi ještě dvacet koncertů.

Co tvorba, ještě něco plánujete?

Zrovna dnes jsem něco složil, zahrál jsem to manželce, a té se to moc líbilo. A to spíše poslouchá pop až skoro disco. Už pracujeme i na dalším albu, v pořadí by to mělo být 24. Tak, když se zadaří v roce 2024 bude na světě. Já bych už bez toho nemohl ani být. Jednak je to práce, ale také velká zábava, něco, co mě baví, nabíjí. Všechno kolem toho - aranžování, to pobíhání kolem, filozofování, jak by to mělo vypadat... Je to prostě dobrodružství.

Máte nějaká nesplněná přání?

Kdysi jich bylo hodně, ale dnes asi už ne. Jednak mám pocit, že už bych je stejně nezvládl a vlastně není nic takového, kvůli čemu bych třeba nemohl spát. 

Oblíbené moudro

Já jsem nikdy nelhal a nikdy jsem nekradl. Spousta lidí to neumí a přitom je to tak osvobozující. Když nekradete, nemáte proč lhát. Je banální říkat to na stará kolena, ale je to tak.

A co ženy?

Ženy? No líbí se mi, ale já nevím, jestli se jim líbí Olympic. Já se jich na to neptám.