Opravovala části svatební róby Marie Terezie. Restaurátorka textilu má i v důchodu práci na tři roky dopředu

Před dvěma lety restaurovala Helena Kastlová opravdu zajímavé kousky. Jednalo se o kněžská roucha dalmatiku a pluviál, která byla z hedvábného rypsu a vyšívaná pravým stříbrem. Jednalo se o části svatebních šatů Marie Terezie.

Už jako dítě tíhla k ručním pracím. Její babička a prababička se věnovaly vyšívání a paličkování čili technice výroby krajky. Sama tehdy propadla textilu. Nastoupila na Školský ústav umělecké výroby v Praze, kde vyučují prastaré techniky práce s textilem a restaurování.

Práce pošťačky ji přivedla k restaurování

Po škole ale nesehnala práci v oboru, tak začala pracovat jako poštovní doručovatelka. To pomohlo její další kariéře. „V jednom doručovatelském rajonu byl podnik Obnova památek. Já jsem tam tehdy vešla s deskami a pošťáckou uniformou a zeptala jsem se tam, jestli by mě nechtěli zaměstnat jako restaurátorku textilií,“ vzpomínala na cestu ke své kariéře.

Pro práci Heleny Kastlové je potřeba kromě trpělivosti dobrá kondice zdraví. Nejdůležitější je mít zdravé oči a krční páteř. Bez lásky k řemeslu by však tato práce dělat nešla. Vše se provádí ručně ve stejné technice jako v minulosti. Ani výšivka se nesmí provést na stroji.

Každá textilní památka se musí správně vyčistit. Z krepelíny, transparentní hedvábné tkaniny, se vytáhne jedna nitka, tenčí než vlas. Tou se poté provádějí takřka neviditelné stehy. „Je to nejpracnější ale k památce nejvíc šetrná technika,“ vysvětlila restaurátorka.

Ani po odchodu do důchodu ale paní Kastlová nezahálí, a právě teď na stole ve své dílně dává dohromady kousky bojového praporu z doby Napoleona. Práci má na tři roky dopředu.