Opravovala části svatební róby Marie Terezie. Restaurátorka textilu má i v důchodu práci na tři roky dopředu
Helena Kastlová z Chotíkova na severním Plzeňsku se už dlouhé roky věnuje restaurování historického textilu. Od roku 1993 je členkou Unie výtvarných umělců Plzeň a její práce můžete vidět na mnoha českých hradech a zámcích nebo taky v muzeích.
Před dvěma lety restaurovala Helena Kastlová opravdu zajímavé kousky. Jednalo se o kněžská roucha dalmatiku a pluviál, která byla z hedvábného rypsu a vyšívaná pravým stříbrem. Jednalo se o části svatebních šatů Marie Terezie.
Už jako dítě tíhla k ručním pracím. Její babička a prababička se věnovaly vyšívání a paličkování čili technice výroby krajky. Sama tehdy propadla textilu. Nastoupila na Školský ústav umělecké výroby v Praze, kde vyučují prastaré techniky práce s textilem a restaurování.
Práce pošťačky ji přivedla k restaurování
Po škole ale nesehnala práci v oboru, tak začala pracovat jako poštovní doručovatelka. To pomohlo její další kariéře. „V jednom doručovatelském rajonu byl podnik Obnova památek. Já jsem tam tehdy vešla s deskami a pošťáckou uniformou a zeptala jsem se tam, jestli by mě nechtěli zaměstnat jako restaurátorku textilií,“ vzpomínala na cestu ke své kariéře.
Pro práci Heleny Kastlové je potřeba kromě trpělivosti dobrá kondice zdraví. Nejdůležitější je mít zdravé oči a krční páteř. Bez lásky k řemeslu by však tato práce dělat nešla. Vše se provádí ručně ve stejné technice jako v minulosti. Ani výšivka se nesmí provést na stroji.
Každá textilní památka se musí správně vyčistit. Z krepelíny, transparentní hedvábné tkaniny, se vytáhne jedna nitka, tenčí než vlas. Tou se poté provádějí takřka neviditelné stehy. „Je to nejpracnější ale k památce nejvíc šetrná technika,“ vysvětlila restaurátorka.
Ani po odchodu do důchodu ale paní Kastlová nezahálí, a právě teď na stole ve své dílně dává dohromady kousky bojového praporu z doby Napoleona. Práci má na tři roky dopředu.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.