Plzeňskému chrámu Mistra Jana Husi je 100 let, ukrývá poklady
Pokladů v českobratrském kostele Mistra Jana Husi v Plzni je povícero a jsou duchovního i hmotného charakteru. Slovo Boží a odkaz předků vás zde provázejí na každém kroku.
Na první pohled chrám zaujme skromnou až strohou výzdobou vycházející z kalvinistické tradice. V ústředním shromažďovacím prostoru nenajdete žádný kříž, ani zobrazení Krista nebo svatých jako v katolických svatostáncích. Vedle několika biblických symbolů na zdech a klenbě překvapí lipové listy, které symbolizují národ a nové Československo. „V centru pozornosti je kazatelna, protože v evangelickém kostele je tím nejdůležitějším kázání. Máme tady citáty z Písma,“ ukazuje na nápisy na stěnách PhDr. Jiří Stočes, Ph.D., kurátor západního sboru Českobratrské církve evangelické v Plzni.
Kostel Mistra Jana Husi se nachází na rohu Němejcovy a Borské ulice a slouží nejen věřícím, ale také milovníkům umění. Od roku 1961 se tu konají koncerty a několik let zde existuje Galerie u Jižního, která čtyřikrát do roka nabízí výstavy děl především západočeských výtvarníků a uměleckých škol. „Zdálo se nám vhodné volný prostor kostela oživit obrazy či fotografiemi, které se díky výstavám střídají. Dnes už nejsme tak přísní jako někdejší kalvinisté,“ usmívá se kurátor.
Přeloučská předloha s americkými kořeny
Chrám Mistra Jana Husi západního sboru Českobratrské církve evangelické v Plzni byl slavnostně otevřen 6. července 1925, pouhý rok po položení základního kamene stavby.
Návrh vytvořil člen sboru architekt Bohumil Chvojka podle přeloučského evangelického kostela. „V Přelouči už na počátku 20. století postavil podobně koncipovaný kostel se čtvercovým půdorysem architekt Rudolf Kříženecký. Jak ale prokázal nedávný výzkum, ani on s tímto řešením nepřišel první. Řídil se přáním tamního faráře, který si je přivezl z Ameriky, kde bylo obvyklé už na konci 19. století,“ říká historik Ing. arch. Petr Domanický.
V kostele je mnoho zákoutí, která vás vrátí do první poloviny 20. století. Ať už navštívíte rozlehlé sklepení, které pravděpodobně mělo být kolumbáriem, bývalý malý kostelnický byt v současné době sloužící jako klubovna pro děti, nebo vystoupáte do věže, kde je místnost využívaná coby archiv, všude na vás dýchne genius loci. V posledně jmenované podkrovní místnosti Petr Domanický neskrývá nadšení: „Tahle výmalba se dělala přes papírovou šablonu, nejsou to válečky. Je tu také původní elektroinstalace vedená po povrchu, s porcelánovým otočným vypínačem, kovové dveře na půdu, dřevěné dveře na schodiště, dřevěná podlaha. Všechno zůstalo tak, jak to ve 20. letech řemeslníci opustili, tohle je prostě malé muzeum!“
Varhany z Ašska a Zvon svobody
Nynější bohoslužby v evangelickém kostele Mistra Jana Husi jsou doprovázeny hrou na kytary a na varhany. „Naše varhany pocházejí z kostela německé evangelické církve v Mokřinách u Aše. Poté, co došlo k vysídlení německého obyvatelstva, dostali mokřinský kostel do správy pravoslavní a ti o varhany neměli zájem. Přestěhovaly se tedy sem, ale musela se kvůli nim v 50. letech rozšířit kruchta. Že je ta přístavba kruchty mladší než celý chrám, ale nepoznáte, plánoval ji stejný architekt, Bohumil Chvojka,“ přidává další zajímavost Jiří Stočes. K bohoslužbám svolává věřící Zvon svobody, který byl do věže zavěšen v roce 1948. Jeho hlavní donátorka si přála, aby se na něj zvonilo vždy 6. května odpoledne ve čtyři hodiny, což za vlády komunistů nebylo možné, a tak zamýšlená tradice vyzvánění na oslavu svobody nevznikla.
Nejposlouchanější
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
