Po hradlovém mostě na Šumavě ještě v 50. letech jezdila auta
Unikátní hradlový most Rechle najdeme na Šumavě nedaleko Modravy. Velký význam má z hlediska historie a v současné době i turismu.
Hradlový most měří 72 m na délku a zhruba 3,5 m na šířku a nachází se mezi Rokytou a Modravou u řeky Vydry. „Roku 1799 začal být stavěn právě tímto hradlovým mostem Vchynicko-tetovský plavební kanál, který měl obcházet kamenité koryto řeky. Už v září roku 1801 se tudy plavilo první dřevo,“ uvedla šumavská průvodkyně Veronika Kočí.
Plavební kanál se původně jmenoval Prášilský, ale byl přejmenován podle nedaleké dnes již zaniklé vesnice Vchynice-Tetov. Umožňoval splavnit obrovské množství dřeva z dříve nedostupných šumavských lesů. „Odtud se plavilo dřevo do Prahy, po Schwarzenberském kanále pak směrem na Vídeň,“ řekla Kočí, která pokračovala:
Šlo o velice těžkou práci
„Plavení dřeva bylo jedním z nejdůležitějších zdrojů obživy tady na Šumavě. Šlo o velice těžkou práci, kdy se neplavilo jen polenové dřevo, ale i celé kmeny. Most je tvořen žulovými pilíři a takzvanými hradly, která zachycovala plavené dřevo. Podél kanálu pak často ženy usměrňovaly plavbu dřeva dlouhými háky. Postupně kanál jako takový ubýval na významu a ve 30. letech byla jeho část využita jako přivaděč vody do hydroelektrárny na Čeňkově pile.“
Technické vodní dílo Rechle z konce 18. století bylo za dobu své existence několikrát opravováno. Zajímavostí je, že ještě v 50. letech minulého století po něm jezdila auta mezi Rokytou a Modravou.
Hradla, česla, rechle. Jak spolu tyto termíny souvisejí? Poslechněte si celou reportáž.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
