Pohádkou odstartovali éru ochotnického souboru. Na scéně jsou už více jak 50 let

„V roce 1970 na podzim se sešla parta mladých lidí, která si usmyslela, že se pustí do divadla. Byli to velice mladí lidé, naprosto divadlem nepolíbení a nezkušení. Tehdy oslovili paní učitelku Polákovou, která s nimi nazkoušela pohádku Popelka,“ přibližuje začátky principálka souboru Hana Žáková.

Vzpomínání na pohádkovou Popelku nevynechává ani další člen souboru Petr Lang, který se v průběhu let svého fungování v souboru dostal i k dalším kreativním činnostem. „Já jsem nehrál nějakou velkou roli v té Popelce, ale tancoval jsem. Potom jsem začal hrát asi v pěti kusech. Pak jsem šel dělat techniku, světla, zvuk, a výrobu všelijakých kulis,“ říká Lang.

Když se roztáhne opona, herci začnou hrát. Diváci sedí v hledišti a jsou plni očekávání. Herci tenhle okamžik prožívají trochu jinak. „Takové mrazení po těle. Vyjdete na jeviště, všechno z vás spadne. Máte kontakt s divákem, s kolegou hercem, a hrajete,“ poodhaluje něco z hereckého ranku Michal Pivoňka.

Co by to bylo za divadlo, kdy v něm nebyla nápověda. V souboru má tuhle funkci Věra Řezníčková. „Nakonec ta nápověda umí text všech herců. Potom, když už je premiéra a hraje se dál, tak herci úplně už nejsou schopni leckdy nápovědu vnímat. Takže je potřeba, aby potom improvizovali, když neví,“ doplňuje Řezníčková.