Prázdniny u babičky

Jsou šťastní muži, které po celý život neopouští klukovský a rošťácký výraz, i když už je zdobí šediny či prořídlá hříva. A zpravidla to bývají i muži veselí, kteří rozhazují dobrou náladu i kolem sebe. Patří k nim i skladatel a muzikant Jaroslav Uhlíř a autor mnoha známých textů Zdeněk Svěrák, herec a umělecký vedoucí Divadla Járy Cimrmana. Jako autorská dvojice se na obrazovce moc neukazují, častěji je můžete slyšet v rozhlase. A co o své tvorbě říkají?

„Písnička je krátké setkání hudby a textu. Trvá asi tři minuty. Někdy si nevěsta a ženich padnou do noty, jindy se to nepovede. V prvním případě vznikají písně, které vám vlezou do ucha, a ve druhém ty, které si nikdo nezpívá. My skládáme oba druhy. Spočítali jsme, že ať se snažíme, jak se snažíme, jenom každá šestá písnička má to štěstí, že se ujme“ – říkají o sobě Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák.

Jejich hity u nás znají snad všechny posluchačské generace, třeba písně Severní vítr, Není nutno, Dělání či Hajný je lesa pán. Jsou moudré a laskavé a už téměř zlidověly. A to i díky samotnému Jaroslavu Uhlířovi, který své písně začal zpívat z nouze, protože pro ně neměl vhodné interprety. Jeho písničky se tak paradoxně prosadily, až když si je začal zpívat sám. Písničky této oblíbené autorské dvojice se podle obou pánů dočkaly nejvyšší pocty - zpívají se u táboráků.