Před více než 100 lety se začali v Lužanech na jižním Plzeňsku potkávat ochotníci

Ochotnický kroužek v Lužanech, resp. ochotnické divadlo v Lužanech vzniklo už v roce 1918, tehdy ještě pod hlavičkou místních hasičů. Ti si usmysleli, že založí ochotnické divadlo, aby dosáhli vyšších finančních cílů, jak bylo zmíněno v kronice. Z peněz hodlali zrekonstruovat nářadí a vše potřebné, co bylo zničeno ve válce,“ říká o historii spolku, který existuje doteď, Věra Petrželková.

Na divadle je krásné to, že občas dochází k nečekaným situacím. Něco někde nefunguje tak, jak má, a hned mají herci plné ruce práce, aby závadu odstranili. „Opona je tady mechanicky provedená přes kladky. Pomocí lan se zatahuje do stran, ale občas dojde k zaseknutí a musíme to řešit operativně a rychle,“ poodhaluje Pavel Volf.

Co by to bylo za divadlo, kdyby nemělo garderobu. O kostýmy se ve spolku stará Alena Hrádková, která prozrazuje, že si kolektiv cení hlavně těch starších kousků. „Tady jsou kostýmy ještě z dob minulých, kdy my jsme byly ještě malé děti a hrálo už se tady to ochotnické divadlo,“ říká s úsměvem.

Každého, kdo něco hrál, zcela jistě potěší spokojené publikum. „Za ta léta už jsem hrál všechno možné. Ale nejvíce mě baví komediální postavy, kdy je legrace. Hezky se to hraje. Člověk se u toho vyřádí,“ dodává Petr Burian.

A jaké mají v Ochotnickém kroužku Lužany vize do budoucna? „Hlavně ať máme vděčného, spokojeného diváka. Ať jsme stále nadšení a máme spoustu elánu do hraní,“ doplňuje Miroslava Szlachtová.